Sdílejte

Tiskové zprávy

Ve zdravotní péči o uprchlíky přetrvává řada problémů

07.09.2023

V České republice získalo po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině zázemí až půl milionu uprchlíků. Z toho 42 procent už vyhledalo nějakou formu zdravotní pomoci. I rok a půl po vypuknutí války při poskytování zdravotní péče přetrvává řada problémů. Jde zejména o interkulturní rozdíly nebo negativní postoj k očkování na straně uprchlíků. Týká se to i nemocí, proti nimž se běžně očkuje, jako je tetanus nebo žloutenka. Vyplývá to z výzkumu Národního institutu SYRI mezi českými zdravotníky.

„Zvyklosti při poskytování zdravotní péče na Ukrajině a v Česku jsou odlišné. Mimo jiné v tom, že na Ukrajině si pacient více léčbu řídí sám v důsledku omezeného fungování tamního zdravotnického systému,“ upozorňuje Karolína Dobiášová z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy. Proto i do českých ordinací Ukrajinci přicházejí se svou vlastní představou o diagnóze i způsobu léčby a od lékaře očekávají, že je bude léčit podle jejich instrukcí.

„To u nás samozřejmě není zvykem. Proto je důležité dál ukrajinské uprchlíky informovat o tom, jak funguje náš zdravotnický systém. Dále pak například podporovat tlumočení a zapojování ukrajinských zdravotníků včetně výuky medicínské češtiny nebo předcházet předsudkům a negativním postojům podáváním faktických informací a interkulturním vzděláváním,“ uvádí Dobiášová.

Jedním z problémů je velká nedůvěra uprchlíků v očkovací látky, což se týká i z českého pohledu běžného očkování, jako je tetanus nebo žloutenka. „Na Ukrajině je daleko více rozšířené antivakcinační hnutí a dezinformační kampaně. Navíc je nízká důvěra k očkování v ukrajinské populaci částečně způsobená i sérií incidentů ve spojitosti s očkovacími látkami, kdy například v letech 2010 a 2013 se kvůli nesprávnému skladování a podávání vakcín objevily u řady lidí nežádoucí reakce,“ upozorňuje Dobiášová.

Řada ukrajinských uprchlíků dodnes nemá svého praktického lékaře. S tím souvisí problémy s předoperačním vyšetřením, preventivními prohlídkami, s administrativními potvrzeními, nadužívánítovostí a podobně. „Tím, že děti nemají svého pediatra, tak věci řešitelné praktickým lékařem končívají někdy na pohotovosti. U dospělých hraje roli i větší míra využívání alternativní léčby a samoléčby na Ukrajině. Také proto ukrajinský pacient přichází k lékaři někdy v pozdějším stádiu nemoci než český,“ uvádí vědkyně.

Vědci identifikovali pět interkulturních bariér, na kterých je potřeba pracovat. Tou první je jazyková, další jiný zdravotnický systém v ČR a na Ukrajině, odlišný přístup ke zdraví a nemoci, kulturní odlišnosti a socioekonomické podmínky uprchlíků. „Velký problém je chybějící dokumentace. V některých případech ukrajinští pacienti přinesou jen propouštěcí zprávu v azbuce.  Nedorozumění a nekvalitní komunikace může vést k nižší spokojenosti a adherenci pacientů, a v důsledku toho
i k horším výsledkům zdravotní péče,“
dodává Dobiášová.

Česká republika eviduje od začátku ruské invaze kolem půl milionu uprchlíků, z toho dvě třetiny jsou ženy. Celkem 68 procent uprchlíků jsou lidé v produktivním věku, 28 procent pak děti a jen čtyři procenta senioři. Více než polovina uprchlíků, konkrétně 58 procent, nečerpalo žádnou zdravotní péči.

Blíže k tématu:

https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych/2023-2-3-1/zkusenosti-lekaru-s-interkulturnimi-rozdily-v-komunikaci-s-ukrajinskymi-uprchliky-v-dobe-rusko-ukrajinskeho-ozbrojeneho-konfliktu-134862