Sdílejte

Tiskové zprávy

Doktrína ztráty šance pacientům nepomůže

14.09.2023

Získat náhradu škody za chybu lékaře například v případě úmrtí člena rodiny může představovat zásadní problém. V současném legislativním rámci přitom nepomůže ani doktrína tzv. ztráty šance, kterou soudy nakonec odmítly aplikovat. Poškození musí stále prokazovat mezi pochybením lékaře a újmou na zdraví příčinnou souvislost. Podle Iva Smrže z Národního institutu SYRI by inkorporaci doktríny ztráty šance měli případně provést zákonodárci. Nevidí k tomu však důvod, uvedl dnes Smrž na konferenci Lidé, zdravotnictví a právo v Brně.

„Aktuální stav lidského poznání neumožňuje vždy s jistotou určit, zda bylo příčinou újmy protiprávní jednání lékaře nebo neodvratitelná progrese pacientova onemocnění,“ upozorňuje na úskalí pacientů ve snaze získat náhradu újmy Smrž. Právní praxe podle něj v některých případech chápe samotnou doktrínu ztráty šance jako prostředek sloužící ke snížení míry vyžadovaného důkazního standardu kladeného na prokázání příčinné souvislosti.

Složitým právním problémem se zabýval Nejvyšší i Ústavní soud. Zatímco ústavní soudci v jednom konkrétním případě naznačili možnost uplatnit doktrínu ztráty šance, velký senát Nejvyššího soudu ji aplikovat odmítl. Soudy dospěly k závěru, že nemocnice sice porušila právní povinnost, protože poskytnutá péče byla non lege artis, tedy neodpovídající náležité odborné úrovni. Justice ale nenašla mezi postupem nemocnice a smrtí ženy příčinnou souvislost. 

Toto úskalí tak platí i pro další případy. Nicméně soudy již v minulosti ukázaly, že existují i jiné, systémově konformnější, cesty, jak pacientům v jejich nelehkém postavení ulehčit, například prostřednictvím snížení míry důkazního standardu. Ve specifických případech tedy soudy nemusí vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a újmou na zdraví pacienta.

„Alternativou pro soudy a tím pádem i pro poškozené je zejména rozumné snížení míry vyžadovaného důkazního standardu. Uvažovat lze vedle toho i o odčinění zásahu do jiného osobnostního práva pacienta než je zdraví. Na mysli mám právo na sebeurčení nebo soukromí,“ dodal Smrž. Jde o snahu naleznout určitý kompromis zohledňující zájem lékaře nebýt povinen k náhradě újmy, kterou velmi pravděpodobně nezpůsobil, a na druhé straně zájem pacienta na odčinění újmy na zdraví velmi pravděpodobně způsobené protiprávním jednáním lékaře.

Kontakt

JUDr. Ivo Smrž Ph.D.

Zařazení: Juniorní výzkumník
+420 221 990 711 ivo.smrz@ilaw.cas.cz Ústav státu a práva Akademie věd České republiky