Představujeme
Ve své práci propojuje Alice Koubová filosofii a umění. Obě tyto oblasti mají mnoho společného - zvou nás k tomu, abychom se stali aktivními účastníky debaty o světě, nabízejí prostor pro sebereflexi, i pro hlubší sdílení myšlenek, pocitů i postojů k životu. V rámci SYRI známá česká filosofka vede vědeckou skupinu zaměřenou na společenskou odolnost. Se svými kolegy se bude snažit najít řešení, které pomůže zlepšit fungování české společnosti.
Podle Koubové je věda nepostradatelná právě v krizových obdobích. Přitom jedno z nich spojené s válkou na Ukrajině, energetickou krizí a vysokou inflací aktuálně prožíváme. „Věda nabízí vyhodnocování situace, která se často nepředvídatelně mění. Pokud vědci působí v transdisciplinárních týmech, mohou skládat své porozumění z mnoha perspektiv, dospívat k robustním popisům a analýzám a v konečném důsledku i k doporučením pro nejbližší kroky v řešení,“ říká Koubová, podle které vědecká činnost pomáhá společnosti se orientovat, nabízí historická a mezikulturní srovnání, nabízí nová řešení, které je těžké si byť jen představit. Díky kritickému myšlení umí rozlišovat relevantnost zdrojů.
Společenskovědní obory, které SYRI tvoří, odkrývají navíc kulturní předpoklady, myšlenková schémata a principy společenské komunikace, které umožňují, nebo naopak komplikují kroky vedoucí k udržení společenské koheze, demokracie, nebo k efektivní reakci na nepředvídatelnou událost.
Na práci vědce Koubovou nejvíce baví možnost dělat tvůrčí práci, která se navíc týká pro ni podstatných otázek života společnosti. „Baví mě pracovat systematicky a vytrvale s cílem objevit nové způsoby orientace ve světě, zviditelnit ne zcela viditelné principy fungování člověka a společnosti a přemýšlet, jak zlepšit podmínky našich životů. Je pro mě důležité cítit svobodu pro své myšlení, za které zároveň nesu odpovědnost. Baví mě také, že mohu experimentovat. Třeba přednášet v rámci uměleckého představení, moderovat debaty s veřejností, vystupovat v nových formátech komunikace, zkoušet participativní žánry, mnohem více vpletené do občanské společnosti, než je v akademickém prostředí zvykem,“ uvedla vědkyně, která ve své práci spojuje umění a filosofii.
Tyto obory mají podle ní společné to, že se nesnaží tvrdit, že pouze nestranně popisují objektivní realitu. „Každý objektivní popis je totiž dán rámcem našich hodnot, norem, zvyků a přesvědčení o tom, co je to například úspěch v životě, jak je v pořádku, abychom se chovali k okolním lidem či kulturám, k přírodě, co nás dělá šťastnými a podobně,“ uvedla Koubová. Umění i filosofie podle ní zvou lidi, aby byli aktivními účastníky debaty o světě, nabízejí i prostor pro sebereflexi diváků a zúčastněných.
„V posledních letech se velmi mluví o tom, jak vědecká fakta, třeba o hrozícím ekologickém kolapsu, sama o sobě nestačí. Společnost je bere strašně na lehkou váhu. Popírá je. Jedním z důvodů je, že nemá vizi, jak by měla svůj život změnit, protože taková změna by musela být prostě komplexní. Je to velmi složitý úkol. Vyžaduje to změnu celého našeho životního paradigmatu a společnost na to tedy raději nemyslí. To je však sebedestruktivní strategie. Zvládnout tento složitý úkol funkční transformací nám může pomoci umění, filosofie a společenské vědy v jejich propojení,“ dodala Koubová.