Představujeme
Vědecký tým Národního institutu SYRI má novou posilu. Výzkumnou skupinu zaměřenou na efektivitu zdravotního systému doplní Jakub Hlávka, který se před časem vrátil ze Spojených států amerických. Pomůže mj. s analýzou dat a jejich předáváním decizní sféře. Tento proces, který je v USA naprosto běžný, je v českém prostředí stále v plenkách, upozorňuje Hlávka v rozhovoru.
Stáváte se novým členem SYRI. Čím se budete ve výzkumné skupině zaměřené na efektivitu zdravotního systému zabývat?
Těším se velmi na spolupráci s mnoha kolegy z Masarykovy univerzity a dalších předních pracovišť v ČR. Budeme pracovat s dostupnými daty o fungování českého zdravotnictví a sbírat data nová. Zajímat nás budou mj. oblasti chronických onemocnění, která jsou největším zdrojem nákladů pro zdravotnictví, a otázky stárnutí populace, kvality a dostupnosti péče, hodnocení nákladové efektivity či moderních modelů úhrad a ekonomických incentiv v systému veřejného zdravotního pojištění.
Přinášíte dlouhodobé zkušenosti z USA, kde jste se věnoval ekonomii zdravotnictví. V jakých oblastech vidíte největší rezervy českého systému?
Rezerv je mnoho, ale jednou z největších je relativně slabá kapacita státu připravovat se na dlouhodobé výzvy a využívat příležitosti, které přinášejí moderní technologie. Kvůli tomu tak patříme téměř již na chvost vyspělých zemí v oblasti digitalizace zdravotnictví nebo jsme téměř kompletně nepřipravení na stárnutí populace.
Jedním z Vašich výzkumných témat je právě stárnutí populace. Je na to český zdravotní systém připravený?
Bohužel není. Stárnutí bude zvyšovat tlak na finanční a lidské zdroje a jinak, než zvýšením efektivity systému tento problém nevyřešíme. Kosmetické změny, ke kterým jsme se uchylovali v posledních letech, již nebudou stačit. Je potřeba velmi výrazně posílit kvalitu primární péče (praktických lékařů), aby napomáhali v koordinaci péče a primární i sekundární prevenci, posílit roli geriatrické péče, která umí poskytnout komplexní pohled na křehkého staršího člověka, zvýšit dostupnost terénních služeb v oblasti dlouhodobé péče, která už teď kolabuje, a částečně racionalizovat i akutní péči, aby si zachovala i nadále svou kvalitu. To jsou všechno úkoly, kterým čelí ostatní vyspělé země a Česká republika se jim nevyhne, pokud nebude chtít sledovat postupně se zhoršující dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro drtivou většinu populace.
Na Masarykově univerzitě vedete centrum pro ekonomii zdravotnictví. Můžete ho blíže představit?
Jedná se o nový Institut pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace (HEPII), který má tři cíle. Prvním je koordinovat výzkum v oblasti ekonomie zdravotnictví – tam se nám již podařilo získat jak projekt MASH Masarykovy univerzity, tak granty Horizon Europe (k tématu paliativní péče), Agentury pro zdravotnický výzkum ČR (v oblasti Alzheimerovy choroby) a amerického NIH (pilotní projekt v oblasti mikrosimulací souvisejících se stárnutím populace). Druhým úkolem je koordinace výuky v novém inženýrském programu Applied Health Economics, který budeme vyučovat od podzimu 2025. A třetím úkolem je přispívání do veřejné debaty, mj. o potřebných změnách v českém zdravotním a sociálním systému. Již jsme navázali spolupráci s CERGE-EI a Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a spolupráce se SYRI si velmi cením právě díky velkému společenskému přesahu aplikovaného výzkumu všech jeho členů.
Jedním z cílů činnosti SYRI je předávat odborná zjištění směrem k politikům, aby se na základě nich rozhodovali. Jak tato otázka funguje v USA a jak v ČR?
V USA se jedná o zaběhaný proces, který je v ČR relativně v plenkách. Mimo jiné jsem působil přes 5 let v instituci RAND Corporation, která poskytuje špičkový aplikovaný výzkum právě pro mnoho amerických institucí, od Bílého domu až přes různá ministerstva a agentury. Nic takového v ČR není. Je těžké takovou instituci vybudovat bez jistoty financování – lidé v českém akademickém a výzkumném prostředí jsou často závislí na krátkých a často i malých grantech, nemají tak prostor se soustředit na skutečně dlouhodobé priority pro veřejný sektor. Český stát má v oblasti zdravotnictví sice ÚZIS a další instituce, ale ty nemají často odbornost a kapacitu připravovat více než pouze souhrnné statistiky. Pro přípravu doporučení, mezinárodní srovnání a hodnocení nákladové efektivity (či jiných dimenzí veřejných politik) jsou ale výzkumné kapacity v ČR zatím nedostatečné. Doufám, že do nich bude v budoucnu stát více investovat. Důležitým aspektem je samozřejmě i komunikace poznatků a doporučení, která je v ČR zatím méně kvalitní a široká veřejnost tak často o tom, na čem panuje vědecká shoda, neví.
Co Vás na práci vědce nejvíce baví?
Mám rád práci s daty i s lidmi a komunikaci složitých otázek široké veřejnosti. Dlouhodobě jsem měl možnost spolupracovat s nejlepšími experty v oboru, právě třeba v oblasti připravenosti na nové terapie při léčbě v Alzheimerovy choroby, a doufám, že se nám i v ČR podaří ukázat, jak může kvalitní aplikovaná věda pomoci v rozhodování státu a zvyšování kvality života všech obyvatel v naší zemi.
Jakub Hlávka působí na Masarykově univerzitě, kde vede Institut pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace (HEPII) na Ekonomicko-správní fakultě. Zabývá se zejména tématy v oblasti ekonomie zdravotnictví, včetně stárnutí populace, přístupů k moderním léčivům, a otázkami nerovností ve zdraví. Dlouhodobě působil ve Spojených státech, kde stále vyučuje na University of Southern California v Los Angeles. Je rovněž zakladatelem Iniciativy pro efektivní zdravotnictví, která se věnuje analýzám dat o českém zdravotnictví a přípravě doporučení pro jeho efektivnější fungování. V minulosti působil na projektech pro americká ministerstva zdravotnictví a obrany, agenturu NASA či Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Má další zkušenosti ze soukromého i veřejného sektoru v ČR, USA, Německu a Velké Británii.