Za západní Evropou stále zaostáváme i ve zdravotních charakteristikách

„Přestože se rozdíly mezi vybranými třemi regiony v průběhu let postupně snižovaly, pandemie je opět prohloubila. Dopady covidu-19 tak zdůraznily nezbytnost pokračujících investic do zdravotnické infrastruktury a potřebu řešit socioekonomické nerovnosti,“ uvedla hlavní autorka studie Umit Tleshova ze SYRI. Očekávaná délka života při narození je klíčový indikátor zdraví společnosti. Odráží nejen životní styl obyvatel, ale také úroveň socioekonomického rozvoje, využívání prevence, dostupnost a kvalitu zdravotní péče i efektivitu zdravotní politiky.

Studie analyzuje tři regiony s podobným historickým vývojem. V postsovětských zemích přinesl pád komunismu prudký nárůst chudoby a sociální nejistoty, nezaměstnanosti a zhoršení duševního zdraví. Tyto faktory ve svém důsledku přispěly i ke zhoršení fyzického zdraví obyvatel. Zdravotní systémy v mnoha těchto zemích navíc nestíhaly držet krok s ekonomickým vývojem i potřebami měnící se společnosti.

„Klíčovým problémem tohoto regionu je nízká cena tabákových a alkoholických výrobků ve srovnání se zeměmi EU kvůli minimálnímu zdanění,“ uvedla Tleshova, která pochází z Kazachstánu, a jako další problémy tohoto regionu jmenuje nízkou proočkovanost, výskyt infekčních nemocí včetně tuberkulózy a poměrně křehké systémy zdravotní péče.

Země střední a východní Evropy včetně Česka tvořily ještě v 60. letech poměrně homogenní celek z hlediska zdravotních ukazatelů. Tento obraz se však začal měnit s nástupem politické a ekonomické transformace po roce 1989. „Rozdílné tempo a způsob, jakým jednotlivé státy reagovaly na změnu režimu, vedly k výrazné diverzifikaci. Zatímco některé země zaznamenaly rychlý pokrok a stabilitu sociálních a zdravotních systémů, jiné v důsledku pomalých reforem začaly zaostávat,“ vysvětlila Dagmar Dzúrová, která v SYRI vede výzkumnou skupinu zaměřenou na socioekonomické nerovnosti ve zdraví.

Vědci tento jev označují jako „šok z demokratizace“, což je náhlý přechod od státem řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství, který narušil fungování zdravotní péče a sociálních služeb. „Důsledkem byl nárůst tzv. odvratitelných úmrtí, tedy úmrtí, kterým šlo předejít, a prohloubení zdravotních nerovností mezi obyvateli,“ uvedla Klára Hulíková Tesárková.

Posun od plánovaných k tržním ekonomikám prohloubil rozdíl v délce života při narození mezi východní a západní Evropou. Rozdíly se odrážejí také v investicích do zdravotnictví a sociálních systémů. V období let 2013 až 2019 měly například nejvyšší průměrné výdaje na zdravotní péči státy jako Německo, Nizozemsko a Švédsko. Naproti tomu Rumunsko, Bulharsko a Lotyšsko investovaly podstatně méně.

Pandemie covid-19 tuto nerovnost ještě více odhalila. Slabší regiony čelily většímu tlaku kvůli podfinancované zdravotní infrastruktuře a nižší ekonomické odolnosti. „Pandemii lze chápat jako zátěžový test. Ukázala, jak pružně a efektivně dokážou jednotlivé země reagovat na nové zdravotní hrozby,“ uzavřela Dzúrová k aktuální studii, kterou otiskl časopis Cogent Social Sciences. Vědkyně vyhodnocovaly údaje o naději dožití při narození pro 48 z 53 zemí ve vybraných regionech. Andorru, Lucembursko, Maltu, Monako a San Marino z analýzy vyloučily kvůli jejich malému počtu obyvatel.