Tiskové zprávy
Uhlíková daň a systém emisních povolenek silněji dopadají na lidi s nízkým příjmem a utlumují ekonomický výkon. Pro snížení nerovností je nejúčinnější převést výnosy ze zpoplatnění uhlíku chudým domácnostem, při cíli ochránit výkon ekonomiky plošně snížit daň z příjmu. Nastavení optimálního redistribučního mixu se odvíjí od celospolečenského postoje k nerovnostem. Vyplývá to z výzkumu Alexandera Lipky a Jakuba Chalmovianského z Národního institutu SYRI a Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity.
Zpoplatnění uhlíku, jehož cílem je omezit emise a zabránit zhoršení klimatické krize, snižuje výkon ekonomiky a celkovou spotřebu. „Hlavním důvodem jsou dodatečné náklady pro znečisťující výrobce, například uhlíková daň, emisní povolenky nebo investice do snížení vlastních emisí,“ řekl ekonom Lipka. Zároveň však zdůraznil, že dnešní výdaje sníží rozsah klimatické změny a ušetří náklady v budoucnosti.
Kromě útlumu ekonomiky však zpoplatnění uhlíku vede také k prohloubení nerovností mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými domácnostmi. Experti zkoumali různé způsoby přerozdělení výnosů z uhlíku, kterými se dá ekonomický propad a prohloubení nerovností omezit. Pro ochranu výkonu ekonomiky je podle autorů nejefektivnějším nástrojem plošné snížení daně z příjmu.
„Nižší daň z příjmu motivuje lidi více pracovat a snižuje náklady firem, což podporuje ekonomický výkon. Zároveň specificky pomáhá i nízkopříjmovým domácnostem, protože jejich příjmy plynou převážně z práce,“ vysvětlil Lipka.
Pokud by cílem přerozdělení výnosů ze zpoplatnění uhlíku bylo co nejvíce omezit růst nerovností, pak je nejlepší volbou přímá finanční pomoc nízkopříjmovým domácnostem. Tento nástroj má však i zápornou stránku. „Část příjmu z práce nahrazují transfery, takže tyto domácnosti mohou nabízet firmám méně práce. Firmy tím ztrácí pracovní sílu, což tlačí ekonomický výkon dolů,“ uvedl Lipka.
Pro nejvýraznější umenšení nákladů na dosažení emisního cíle by stát mohl přistoupit ke snížení daně z příjmu pouze u zaměstnanců v zeleném sektoru nebo k dotování a investování do zelených firem. „Podpora zelených firem zvyšuje podíl čisté produkce na celkovém výstupu, díky čemuž klesají emise na jednotku výroby a zároveň náklady na jejich snižování. Zelený sektor je však relativně malý, jeho růst proto nedokáže nahradit pokles výkonu znečisťujících výrobců zasažených zpoplatněním emisí,“ popsal Lipka.
Ekonomové upozorňují, že zpřísňování klimatického cíle skokově zvyšuje náklady firem na snižování emisí, což v důsledku vede ke snížení výnosů ze zpoplatnění uhlíku. „Při zpřísnění emisního cíle na jednu stranu roste cena za emise a zvyšují se příjmy, ale zároveň klesá množství zpoplatněných emisí, což příjmy snižuje. Podle našich modelových výsledků příjmy byly nejvyšší při cíli snížit emise přibližně o 60 %,“ řekl Lipka.
Podle autorů by měl stát nastavit redistribuční mix na základě toho, jak velká je ve společnosti averze k nerovnostem. „Pokud společnost není příliš citlivá na nerovnost, nejefektivnějším nástrojem je snížení daně z příjmu. V případě, že je averze k nerovnostem vysoká, je nejefektivnější rozdělit příjmy ze zpoplatnění emisí přímo nízkopříjmovým domácnostem,“ uzavřel Lipka.
alex.lipka@mail.muni.cz Katedra ekonomie, Ekonomicko-správní fakulta MU