Tiskové zprávy
Krizové systémy a složky záchranného systému stále častěji pracují se staršími dospělými. Nová studie socioložek z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity však ukázala, že analyzované krizové strategie ze zahraničí často přehlížely specifické potřeby starších lidí nebo na ně reagovaly pouze okrajově. Autorky výzkumu proto zdůrazňují nutnost opustit představu starších osob jako jednolité skupiny a posílit koordinaci mezi krizovým řízením, zdravotnictvím a sociálními službami.
Výzkumnice dle předem stanovených kritérií vybraly a analyzovaly sedm zahraničních studií z let 2005 až 2025, zaměřených na krizové řízení a starší dospělé. Jedním ze zásadních zjištění je, že krizoví manažeři často podceňovali zranitelnost starších osob kvůli předpokladu, že mají mnoho blízkých ve svém okolí, kteří jim mohou pomoct. Ve výsledku tak přistupovali ke starším lidem jako k jednolité skupině.
„Ne každý starší dospělý se nachází ve stejné situaci. Někdo může mít širokou sociální síť složenou z rodiny a přátel, na kterou by se mohl v případě krize obrátit, někdo naopak může být odkázaný jen sám na sebe, mít omezenou schopnost mobility či jiná zdravotní omezení. Plošně pracovat s tvrzením, že všichni starší dospělí jsou soběstační, znamená nebrat v potaz potřeby lidí, kteří žijí v odlišných podmínkách,“ uvedla hlavní autorka výzkumu Světlana Nedvědová.
Studie také ukázala, že mezi aktéry krizového řízení na lokální, regionální, národní i mezinárodní úrovni existovaly nesrovnalosti a rozpory v plánování, sdílení odpovědností a koordinaci. Obzvláště výrazným problémem byly nejasnosti v přenášení odpovědnosti směrem ke starším dospělým i mezi aktéry krizového řízení navzájem. Nedostatečná provázanost různých oblastí – například krizového managementu, zdravotnictví a sociálních služeb – přitom může oslabit schopnost reagovat na potřeby nejen starších osob.
Podle spoluautorky studie Lucie Vidovićové lze starší dospělé v tomto kontextu považovat za „kanárky v dolech“, protože jejich zkušenosti z krizí mohou jako první varovat před nedostatky krizového řízení. „Vysoká nadúmrtnost starších lidí během nenadálých situací je znakem toho, jak obtížná může být krizová prevence rizik. Problémem jsou třeba nedostatečné zásoby léků pro chronická onemocnění typická pro vyšší věk nebo absence pomůcek relevantních pro osoby s omezenou mobilitou, inkontinencí a podobně,“ vysvětlila.
Vidovićová dále podotkla, že pracovníci složek integrovaného záchranného systému (IZS) jsou v krizích velmi nápomocní, často se ale potýkají s profesním ageismem, tedy s pokřiveným obrazem stárnutí. „Setkávají se primárně se stářím, které je křehké. To není ale celá škála toho, jak stáří může vypadat. Je tak sice pochopitelné, že v krizových situacích jednají se všemi staršími osobami stejně, přesto považuji za možné a žádoucí trénovat i věkově přátelský přístup,“ upozornila Vidovićová.
Právě začlenění principu věkové přátelskosti do krizového plánování a managementu je jedním z doporučení vyplývajících ze studie. „Především by to znamenalo, že se věk a rozmanitost stárnutí stanou pevnou a klíčovou složkou, východiskem, při tvorbě krizových plánů, nikoliv jejich dodatkem. V zahraniční se například starší dospělí často aktivně zapojují nejen do tvorby příruček a brožur, ale i do samotné přípravy krizových plánů. Dále by to znamenalo úpravu komunikačních strategií, včetně i takových zdánlivých drobností, jako jsou vhodně zvolený font a velikost písma,“ popsala Nedvědová.
Další doporučení studie zahrnují uznání starších dospělých jako zvlášť zranitelné, avšak nehomogenní skupiny, podporu spolupráce a koordinace uvnitř a nad rámec složek IZS, nebo vzdělávání různých skupin aktérů krizového řízení. Do těchto skupin patří například pracovníci IZS, sociálních a zdravotních služeb a neziskových organizací, dále úředníci na úrovni obcí a krajů, a v neposlední řadě samotní starší dospělí.
„Hlavní náplní vzdělávacích akcí by mělo být zajištění koordinace napříč rezorty, komunikace založená na boření ageistických stereotypů, ale i praktická cvičení zaměřená například na bezpečnou manipulaci s lidmi s omezenou mobilitou, zjištění a zajištění potřebných léčiv a dalších pomůcek, nebo návod na praktickou přípravu starších lidí. To znamená, aby měli někde napsaný seznam kontaktů, diagnóz, potřebných léčiv, se kterým pracovníci dále mohou pracovat,“ uzavřela Nedvědová.
Zdroj fotografie: Pixabay
+420 549 497 587 vidovicova@fss.muni.cz Fakulta sociálních studií MU