Tiskové zprávy
Riziko učitelského vyhoření výrazně klesá s vyšší úrovní psychologického kapitálu. Naopak nadměrné pracovní zatížení se přelévá do rodinného života vyučujících a riziko vyhoření zvyšuje. Účinná prevence vyhoření musí kombinovat rozvoj psychologických dovedností pedagogů se systémovými změnami ve školách. Vyplývá to ze studie Jiřího Mudráka, Kateřiny Zábrodské, Lenky Kollerové, Martina Sedláčka a Kláry Šeďové z Národního institutu SYRI. Na výzkumu se dále podílela Jana Jakerlová z Univerzity Karlovy.
Klíčovým konceptem výzkumu je psychologický kapitál – nový a na důležitosti narůstající pojem v psychologii. Tvoří ho čtyři složky: naděje, sebedůvěra, optimismus a odolnost. „Je to něco jako vnitřní zdroj v naší mysli, který nám pomáhá zvládat každodenní výzvy. Psychologický kapitál vytváří další psychologické zisky: lidé s jeho vyšší úrovní snáze získávají podporu druhých, lépe zvládají překážky a častěji se nevzdávají,“ vysvětlila Kateřina Zábrodská z Národního institutu SYRI a Psychologického ústavu Akademie věd České republiky.
Výsledky výzkumu ukázaly, že psychologický kapitál vyučujícím slouží jako mentální ochranný štít a snižuje riziko vyhoření. Vyučující s vyšším psychologickým kapitálem totiž pociťují méně pracovních překážek a požadavků, a naopak své pracovní prostředí vnímají jako zvládnutelné a podporující. „To můžeme vysvětlit právě tím, že lidé s vyšším psychologickým kapitálem snáze získávají podporu a další zdroje ze svého okolí a nepříznivé situace pro ně nepředstavují tak velkou psychickou zátěž,“ řekla Zábrodská.
Vyhoření, které se projevuje fyzickým, kognitivním a emočním vyčerpáním, bylo u učitelů často spojeno s nepoměrem mezi vysokým pracovním vytížením a nízkými pracovními zdroji a podporou. „Bylo zajímavé, že pracovní požadavky nejvíce souvisely s fyzickým vyčerpáním, které se v našem výzkumu ukázalo jako hlavní problém učitelské profese. Naopak pracovní zdroje a psychologický kapitál byly nejsilněji spojeny s emočním vyčerpáním a nejvíce před ním chránily. Pracovní přetížení tedy bere energii tělu, zatímco kvalitní pracovní prostředí a psychická odolnost chrání naši psychiku,“ popsala Zábrodská.
Velké množství a intenzita pracovních povinností však nestupňovaly riziko vyhoření přímo, ale skrze zvýšený tlak na rodinný život. Práce ubírá nejen čas, ale také energii a pozornost rodině. „Tím ubývá prostor na potřebnou regeneraci a zvyšuje se pocit celkového životního vyčerpání. Naše výsledky ukazují, že právě konflikt mezi prací a rodinou je hlavním rizikem vedoucím k učitelskému vyhoření,“ uvedla Zábrodská.
Zajímavým zjištěním bylo, že pracovní autonomie, která je podle Zábrodské typicky považována za ochranný faktor, vedla v některých kontextech spíše k vyčerpání. „Když je autonomie doprovázena podporou, dává vyučujícím prostor dělat svou práci dobře a podle svých představ. Když je ale spojena s přetížením a nedostatkem pomoci a struktury, může naopak vést k pocitu, že člověk zůstal na všechno sám. To, jestli autonomie přinese svobodu, nebo osamění, závisí především na tom, jaká kultura ve škole panuje,“ řekla psycholožka.
Výzkumníci doporučují nabízet vyučujícím školení týkající se psychologického kapitálu a tím posilovat jejich osobní odolnost. Zároveň ale zdůrazňují, že všechna zodpovědnost nesmí ležet na jednotlivcích. „Důležité je zlepšovat systémové nastavení škol a pomáhat vytvářet školy, kde se učitelky a učitelé nemusí každý den pouštět do hrdinského boje s nefunkčním systémem – tedy školy s rozumnou pracovní zátěží, kvalitním vedením, kolegiální podporou a podmínkami, které umožňují odvádět dobrou práci,“ uzavřela Zábrodská.
Data pochází z dotazníkového šetření, které proběhlo mezi dubnem a červnem 2023. Zúčastnilo se ho 1768 učitelů působících v šestých až devátých ročnících na 134 základních školách po celém Česku. Sběr dat proběhl v rámci projektu SYRI.
+420 266 053 844 zabrodska@psu.cas.cz Psychologický ústav AV ČR