Přístup k očkování ovlivňují i zkušenosti z minulosti

„Stručně řečeno, při debatách o faktorech, které ovlivňují očkování, bychom měli mít na paměti i roli paměti. Už od dětského věku dostáváme několik druhů očkování a od tohoto zážitku se odvíjí i naše zkušenost, včetně pocitů strachu a očekávání bolesti. Někteří lidé mají tendenci velmi intenzivně vnímat zážitek s tím spojený nebo imunitní reakce,“ uvedl Dino Numerato z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy a dodal: „Kromě individuální paměti přístup k očkování ovlivňuje i kolektivní zkušenost sdílená napříč generacemi.“

Vědci se zaměřili na tři druhy paměti: bio-imunitní, sociálně-kolektivní a paměť žitých zkušeností, které se vzájemně propojují. Bio-imunitní paměť se týká fyzické odezvy těla a slouží k ochraně před nemocemi. Sociálně-kolektivní paměť se zaměřuje na společensky sdílené příběhy o nemocech a očkování v minulosti. Paměť žitých zkušeností se vztahuje k pocitům, ztělesněným znalostem a bolesti.

Případná ztráta bio-imunitní paměti ovlivňuje očkovací strategie. „Z výzkumu vyplynulo, že rodiče, kteří váhají s očkováním, by raději odložili vybrané vakcíny pro své děti až do vyššího věku, než doporučuje očkovací kalendář. Domnívají se totiž, že by v určitém věku tělo mělo a mohlo využít bio-imunitní paměť jako ochranu. Týká se to například příušnic,“ uvedl Numerato.

Sociálně-kolektivní paměť lze vypozorovat na příkladu osobních příběhů. Lidé, kteří byli svědky nemocí a zažili je, měli tendenci být za očkování vděční a podporovat ho. Naopak běžně používaná fráze „očkování je obětí svého vlastního úspěchu“ odkazuje na zapomínání rizik nemoci a absenci zkušeností s onemocněním v důsledku očkování. Je to právě nedostatek sociálně-kolektivní paměti, která dle argumentace mnohých odborníků zdůrazňujících roli očkování stojí za skeptickým nebo váhavým přístupem k očkování.

Třetí formou, se kterou vědci pracovali, je paměť žitých zkušeností. „Ta je, podobně jako ostatní formy paměti, nestabilní a v průběhu času podléhá proměnám. Díky této nestabilitě mohou lidé přehodnotit své předchozí zkušenosti. Někteří účastníci výzkumu například začali po dlouhé době přemýšlet jinak o svém očkování a zdravotním stavu,“ uvedl Numerato a dodal: „Roli mohou sehrávat i individuální vzpomínky a tím i strach z bolesti. Emoce a strach spojený s očkováním nemůžeme jen tak přehlédnout, i když to pochopitelně nejsou jediné aspekty, které přístup k očkování ovlivňují.“

Debaty o přínosech očkování se ve veřejném prostoru objevují opakovaně. Silně akcentovány byly v souvislosti s pandemií covid-19. „Jak ukázaly jiné studie, které se pamětí zabývaly, připomínání epidemií španělské chřipky a dětské obrny slouží jako nástroj k vyrovnání se s nově se objevujícími nejistotami,“ upozornil Numerato.

Společenské praktiky s ohledem na očkování byly primárně zkoumány jako záležitost současnosti a jen málo pozornosti bylo věnováno minulosti. „V našem výzkumu se snažíme ukázat, jak je přítomnost a budoucnost nevyhnutelně vytvářená i tím, co jsme udělali a prožili v minulosti. Právě proto jsme se snažili popsat kognitivně založenou, ztělesněnou a emocionálně prožívanou paměť související s očkováním a zároveň ukázat, že spolu tyto formy souvisí,“ dodal Numerato.

Výzkum je o to více zásadní, že v ČR je očkování povinné. Očkovací kalendář zahrnuje vakcíny proti devíti nemocem (záškrt, tetanus, černý kašel, poliomyelitida, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B, hepatitida typu B, spalničky, příušnice a zarděnky). Rodičům, kteří tuto povinnost nesplní, může být uložena pokuta až do výše 10 000 Kč. Podle Numerata by další výzkum mohl prozkoumat roli sociální paměti v souvislosti s pandemií covid-19 a zejména to, jak nová vakcína změnila postoje k očkování dětí.

Odkaz na článek: Propustná těla, očkování a tři vrstvy paměti: bio-imunitní, sociálně-kolektivní a žitá zkušenost (tandfonline.com)

Ilustrační foto: Archiv SYRI, Igor Zehl