Příklad Nerudové pomáhá měnit vnímání žen v politice

Zatímco v prvních prezidentských volbách byly ženy kandidátky na konci startovního pole a v posledních volbách nekandidovala žena žádná, nyní je situace jiná. Podle Hrbkové ale není problém v tom, že by voliči byli nějak explicitně vyhranění vůči ženám političkám. „Problém české politiky je spíše to, že kandidujících političek s reálnou šancí na zisk mandátu je málo, což platí i pro prezidentský úřad. Jsme zvyklí spojovat si roli prezidenta se silnými mužskými postavami, zároveň se ale zatím v předchozích volbách nevyskytovaly kandidátky, které by měly kapacitu výrazněji do voleb zasáhnout,“ uvedla Hrbková.

V průzkumu veřejného mínění agentury STEM/MARK na jaře 2022 přitom celkem 65 % respondentů řeklo, že by chtěli mít za prezidentku ženu. „To nám minimálně naznačuje, že veřejnost by naopak mohla chtít na pražském hradě změnu, kterou by mohla symbolizovat žena,“ upozorňuje politoložka SYRI.

Fakt, že Danuše Nerudová vede v zatím posledním volebním průzkumu před Andrejem Babišem a Petrem Pavlem podle vědkyně potvrzuje to, že voliči nejsou proti ženám ve významných politických funkcích. Naopak to spíše dokládá dlouhodobě převládající názor veřejnosti, že větší zastoupení žen v politice je žádoucí a že jejich slabá reprezentace je naopak problém. „Tento názor silněji zastávají ženy než muži. Poptávka po ženách političkách se dá ilustrovat například na preferenčním hlasování v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Nízké zastoupení žen v politice tedy nutně nemusí vyplývat z toho, že by voliči nechtěli ženy volit. Vyplývá spíše z toho, že jich málo kandiduje, respektive jich kandiduje málo na volitelných místech kandidátních listin,“ uvedla Hrbková s tím, že to následně vede k nerovnováze v počtu zvolených mužů a žen.

Danuše Nerudová je ale zatím, podobně jako před lety kandidátka na premiérku Miroslava Němcová (ODS), v současné chvíli spíše výjimkou mezi výraznými tvářemi ženské politiky, které cílí do nejvyšších pater politiky. Jestli uspěje jako Zuzana Čaputová na Slovensku, to je v tuto chvíli podle politoložky složité predikovat. Samotné srovnávání se slovenskou prezidentkou Nerudové podle Hrbkové někdy škodí nebo pro ni nevyznívá příliš pozitivně.

„Do značné míry se tato kritika kryje s výhradami o určité vyprázdněnosti a vágnosti její kampaně v protikladu k silnému lidskoprávnímu a protikorupčnímu sdělení kampaně slovenské prezidentky. Nicméně to, že kandidatura Zuzany Čaputové byla úspěšná, lze do jisté míry vysvětlit i konkrétní poptávkou po tomto typu politického programu ve slovenské společnosti v době prezidentských voleb, kdy byla veřejnost stále mobilizovaná vraždou novináře Jána Kuciaka. Došlo zde k souhře událostí a společenských nálad, které otevřely okno příležitosti pro úspěšnou kandidaturu tohoto typu a není jisté, zda by byl podobný typ kampaně úspěšný například v Česku,“ dodala Hrbková s tím, že mezi oběma ženami existují velké rozdíly. Nerudová jako bývalá rektorka je spíše manažerský typ s úspěšnou kariérou v jiném mužském světě, tedy v akademii. Jsou to dva velmi odlišné životní příběhy i politické kontexty, a proto z podobných srovnání jasné závěry dělat nelze. Pravdou je, že příklad oblíbené Slovenské prezidentky může Danuši Nerudové také pomáhat, jelikož si veřejnost díky ní dokáže ženu v nejvyšší ústavní funkci lépe představit.

Foto: www.danusenerudova.cz