Podhoubí českého populismu spadá do let devadesátých a rychlé transformace

„Nedostatečná přizpůsobivost, která se projevila v době krize, vydláždila cestu technopopulistickým vůdcům v obou zemích. Samotné podhoubí tohoto politického směru ale můžeme hledat už několik dekád do minulosti. Souvisí s postupnou demontáží kolektivního zájmu ve prospěch fiktivních požadavků neoliberální tržní logiky. Rychlá transformace v případě České republiky odsunula občany mimo oblast aktivního politického života. V případě Francie se stalo něco podobného, i když v delším časovém horizontu,“ uvedla Tudžarovska.

Projevem nástupu populistů a technokratů je tzv. „demokracie publika“ a depolitizace hospodářských politik na národní úrovni, vedoucí k rozkolům v politických a ekonomických systémech států. „To umožnilo v Evropě nový způsob politiky, tedy technopopulismus,“ uvedla Tudžarovska.

Důsledkem je nový způsob řízení státních záležitostí novými stranami a politickými vůdci, kteří budují své volební strategie. Apelují na populismus nebo technokracii, zatímco slibují, že budou bojovat proti zkorumpovanému antiestablishmentu ve jménu „čistého lidu“. To vše se děje zároveň při absenci jakékoli vnitrostranické odpovědnosti. „Tyto trendy byly patrné zejména během krizí EU, včetně zdravotní krize covid-19,“ uvedla vědkyně.

Současné krizi zastupitelských demokracií může pomoci obnovení vazeb mezi politickými stranami a občanským aktivismem. „Obnovení vnitrostranické demokracie je úsilí, které stojí za pokus. Opětovné zapojení občanů do aktivního politického života je věc druhá,“ dodala Tudžarovska.

Více: Disorganised Collective Citizens’ Interest, Social Transformations and Technopopulism | SpringerLink