Tiskové zprávy
Pandemie covid-19 zvýraznila zdravotní a sociální přínosy zahrádkaření v podstatě po celém světě. Posílila volání po lokálních potravinových systémech, protože tradiční dodavatelské řetězce byly v mnoha oblastech silně narušeny. Nová mezinárodní studie otištěná v prestižním časopisu Urban Forestry & Urban Greening, na které se podílel i Jan Vávra z Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, poukazuje také na důležitost tématu v kontextu klimatické změny.
Zahrádkaření může být do budoucna jedním z klíčů ke zvýšení individuální i kolektivní odolnosti. Za pandemie i za jiných krizí sloužila tato činnost mimo jiné jako prostředek ke zmírnění úzkosti, jelikož nabízí kontakt s přírodou, vybízí k trávení času venku a nabízí i možnost setkávání se s lidmi v bezpečném venkovním prostředí. „Na zahrádkaření se můžeme dívat také jako na psychosociální intervenci v širším kontextu krizí, souvisejících nejen s pandemií covid-19, ale také se změnou klimatu,“ uvedl Jan Vávra na základě studie. Celkem se na ní podílelo 26 vědců a vědkyň z devíti zemí (konkrétně z Austrálie, Kanady, Česka, Velké Británie, Německa, Japonska, Nizozemska, Švédska a USA). Jediným spoluautorem ze střední a východní Evropy byl právě zástupce SYRI a Sociologického ústavu.
V Česku je zahrádkaření velmi rozšířené dlouhodobě. Nejdůležitější motivací je možnost mít vlastní čerstvé a zdravé potraviny, což lze zahrnout pod tzv. potravinovou suverenitu, tedy možnost vybrat si své zdroje potravin. Pěstováním ovoce se v Česku zabývá 53 procent domácností, dalších 7 procent o tom uvažuje. „Pro pětinu pěstujících domácností jsou přitom jejich vlastní potraviny důležitým zdrojem, srovnatelným, nebo dokonce důležitějším, než je nakupování v obchodech,“ uvedl Vávra. V Česku, stejně jako v zahraničí, jsou ovšem plochy pro zahrádkaření mnohdy pod tlakem a ubývají, zejména ve velkých městech.
Pandemie přitom posílila volání po lokalizovanějších potravinových systémech. To vědci v nové studii ilustrovali na několika příkladech. Například v americkém Denveru místní iniciativy za pandemie rozdaly 800 zahradních boxů s návodem, jak pěstovat zeleninu a bylinky na pozemku o velikosti 3 krát 3 m pro čtyřčlennou rodinu. Program vedl ke zlepšení soběstačnosti jednotlivců při pěstování potravin pro jejich rodiny (75 %), snížení výdajů za potraviny (69 %), zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny (60 %), prodloužení času stráveného venku (85 %) a celkovému zlepšení zdraví a osobní pohody (68 %). Zvýšení zájmu o zahrádkaření vykazují i další země, například Austrálie, Německo nebo Kanada.
„Na základě našeho výzkumu, shrnujícího poznatky z mnoha zemí, doporučujeme, aby se zahrádkaření stalo součástí politik a strategií veřejného zdraví, potravinové bezpečnosti, adaptace na změnu klimatu a aby bylo více začleněno do školního vzdělávání,“ dodal Vávra.
Více: Pandemic gardening: A narrative review, vignettes and implications for future research - ScienceDirect