Tiskové zprávy
Do budoucna by se podle vědkyně měl český stát zaměřit na vyvinutí jednotné strategie krizové intervence včetně péče o akutní stresové situace obyvatel, zaplnit mezery v mediální gramotnosti v rámci vzdělávání, lépe čelit hybridní válce, rozvíjet strategickou komunikaci a podporovat veškerý rozvoj potenciálu v rámci občanské společnosti. „Investice do sítí vazeb mezi lidmi, například skrze podporu komunit, spolků, pečujících profesí, vzdělávání a kultury se české společnosti vrátí nejen v kvalitě života jejích obyvatel, ale i finančně. Tyto parametry jsou totiž předpokladem efektivního zvládání krizí, což je vždy ekonomicky výhodnější,“ uvedla Koubová, jejímž domovským pracovištěm je Filosofický ústav AV ČR.
Společenská odolnost neboli resilience je u nás novým pojmem, ačkoliv se ve světě používá již od počátku 21. století, a to nejen v oblasti výzkumu, ale i na úrovni regionální správy, managementu měst, řízení institucí, komunit i psychologické intervence. Odolná společnost není ani rigidní, ani rezignovaná. Je schopná rezistence vůči manipulativním dezinformačním útokům, je adaptabilní v nových podmínkách a je dokonce připravena k vlastní proměně tam, kde to je nezbytné. „Máme ambici vstoupit do veřejného prostoru a zvýšit povědomí o tom, co resilience znamená a v čem nám její perspektiva může být užitečná,“ uvedla Koubová s tím, že odolnost v sobě kombinuje přijetí vlastní zranitelnosti, reálných rizik, ale zároveň i povědomí o formách institucionální či komunitní péče, soudržnosti a zdrojích, díky kterým lze i v nepříliš ideálních podmínkách prospívat a rozvíjet se.
Řídit společenský, či politický celek s ohledem na resilienci znamená dobře zhodnotit, v jakých částech systému je nutná ochrana a péče o zranitelnost a jaká část musí naopak projít změnou. Největším nebezpečím je přetížení těch článků, které jsou nejslabší, protože systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Zároveň je změny nutné dělat tak, aby na nich členové systému participovali a nebyli jen pasivními příjemci. Kroky je nutné komunikovat transparentně a dělat tak, aby je dynamika systému unesla. „V současnosti prožíváme změny, vůči kterým se musíme postavit jinak, než jak jsme se k nim stavěli dosud,“ uvedla Koubová s tím, že český stát zatěžují nejen důsledky pandemie, ale i dopady války na Ukrajině, klimatická změna, hybridní válka nebo vysoká inflace spojená s ohrožením chudobou u části obyvatelstva.
Aby se společnost stala odolnou, je nutná jak podrobná analýza situace, tak implementace nástrojů ke zlepšení. „Výzvou pro nás vědce je tento komplexní pojem vtělit do životů institucí i veřejné správy a zachytit propojení mezi odolností jedince, komunit, institucí a státu. Chceme vyvinout nástroj, který pomůže aktérům veřejného života svou odolnost zmapovat a zhodnotit a přispět tím k formování politik a strategií, které nebudou zesilovat kulturu strachu a naučené bezmoci, ale posílí kulturu sebeúcty a odpovědnosti vůči realitě,“ uvedla vědkyně SYRI. Společenská odolnost podporuje stabilitu státu, bezpečí a soudržnost v obdobích nejistoty a nepředvídaných zdravotních a sociálních rizik. Některé státy disponují orgány, které odolnost soustavně monitorují a posilují. Například švédská Agentura pro nepředvídané události koordinuje aktivity civilní ochrany a obrany, veřejné bezpečnosti a krizového řízení, a to preventivně, za krizí i po nich. Spolupracuje s obcemi a institucemi na různých úrovních, zaměřuje se na vzdělávání obyvatel, péči o jejich potřeby v krizi, školí klíčové osoby.
Vztah mezi odolností jednotlivců, komunit, institucí a státu je zásadní pro efektivní reakce na krize typu COVID-19, tornádo na jižní Moravě, či válku na Ukrajině. Tyto události u nás vedly k vzedmutí solidarity, ta se ale už nepropsala do fungování institucí, centrální koordinace a spravedlivého rozdělení zátěže. „To vedlo ve výsledku společnost k určitému druhu rezignace a atomizace,“ uvedla Koubová. Výzkumníci SYRI připraví strategii institucionální a komunitní odolnosti na základě hloubkové analýzy, etnografického výzkumu a participativních metod. Výzkumně je toto téma důležité i tím, že se neorientuje na popis toho, co nefunguje, ale identifikuje zdroje odolnosti a možnosti jejich posílení. „Lidé jsou fascinováni tím, jak se věci hroutí. Rádi popisují krize. My ale potřebujeme mnohem méně vědy o tom, jak se systémy hroutí a více znalostí o tom, jak zlepšit naše fungování,“ říká vědkyně.
Česká občanská společnost je dlouhodobě postavená na sítích komunitních spolků, kulturních a uměleckých souborů, vesnic, neziskovek, společenství houbařů, včelařů, cyklistů, horolezců, myslivců, a to ji vybavuje odolností. „V těchto sítích lidé nejsou poháněni potřebou směnit komodity, a jednat podle vzorce kdo z koho, ale sdílet vztahy a zájmy. O tyto sítě se můžeme v krizovém období opřít a stavět na nich systémovou ochranu a prevenci,“ dodala Koubová s tím, že stát by měl tyto aktivity podporovat. Dalším zdrojem odolnosti je podle vědkyně etické jednání lídrů, protože ti určují atmosféru ve společnosti. Etické jednání, které není moralizující, ale ukazuje složitost situace stejně jako odpovědný postoj vůči ní, dokáže masivním způsobem podpořit potřebnou společenskou soudržnost a odolnost vůči manipulaci. Systémové zviditelňování potřeb všech obyvatel, nikoli pouze vybraných skupin, a pozornost jim věnovaná ze strany lídrů, je základem společenské koheze. „Důvěra v ty, kterým je svěřena moc, je rozhodující pro udržení demokracie,“ říká Koubová.
Kontakt pro bližší informace: doc. RNDr. Mgr. Alice Koubová, Ph.D., tel.: 723 315 430, alicekoubova@seznam.czZařazení: vedoucí výzkumné skupiny
+420 221 183 316 alicekoubova@seznam.cz Filosofický ústav AV ČR