Tiskové zprávy
Změny ve struktuře obyvatelstva českého pohraničí způsobené poválečným odsunem Němců a následným dosidlováním umožňuje prozkoumat nový mapový portál. Jeho autory jsou sociální geografové z Národního institutu SYRI Pavlína Netrdová a Matěj Korčák, na kartografickém zpracování se dále podílel Aleš Hobl.
O tom, že pohraničí prošlo po druhé světové válce rozsáhlou výměnou obyvatelstva, panuje obecné povědomí. „Teprve podrobný regionální pohled a analýza však odhalují skutečný rozsah těchto proměn a jejich prostorovou diferenciaci. Právě ta pomáhá lépe pochopit, proč se historické události v některých částech Česka promítají do současného společenského a regionálního vývoje výrazněji než jinde,“ řekl Matěj Korčák z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy.
Autorský tým při tvorbě mapových aplikací využíval data ze sčítání obyvatelstva z let 1930 a 1950 a dále také dosud nepublikované a čerstvě digitalizované údaje z poválečného soupisu obyvatelstva českých zemí z roku 1947. Cílem tohoto soupisu bylo zachytit populační změny po druhé světové válce a zároveň přerušit sedmnáctiletou odmlku ve sčítání obyvatel, než bude připraven plnohodnotný cenzus.
Unikátnost soupisu spočívá v tom, že sleduje nejen místo pobytu v roce 1947, ale také to, kde se jedinec nacházel na konci druhé světové války. „Tento zdroj tak poskytuje dosud nevyužitý detailní pohled na rozsah, strukturu a prostorové vzorce poválečného dosidlování, které by nebylo možné z běžně dostupných statistických dat rekonstruovat,“ uvedla Pavlína Netrdová z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy.
Změna celkové hustoty zalidnění 1930 až 1950 (v procentech) || zdroj obrázku
Portál obsahuje dvě interaktivní mapové aplikace. První s názvem Struktura obyvatelstva v dosídleném pohraničí vznikla v rámci projektu Periferie a zobrazuje populační vývoj v pohraničních oblastech. Měnící se strukturu obyvatelstva vztahuje ke třem časovým bodům – 1930, 1945 a 1947. Data z roku 1947 představují výsledný stav po skončení hlavních poválečných přesunů, kteří autoři interpretují v kontextu toho, kde se daný člověk žijící v pohraničí nacházel o dva roky dříve, tedy v květnu 1945.
„Lze rozlišit, zda obyvatelé pocházeli ze stejné obce, jiných částí pohraničí, vnitrozemí českých zemí, Slovenska, zahraničí nebo například ze zahraničních vojenských jednotek,“ popsal Korčák. Filtrovat v interaktivní mapě lze právě podle výše uvedených kategorií původu obyvatel. Přepnutí dat k roku 1930 navíc umožňuje zobrazit kategorii „nenahrazeno“, která ukazuje celkový úbytek obyvatelstva mezi lety 1930 a 1947 v důsledku vysídlení českých Němců.
Výzkumníci dále vytvořili dvě typologie pohraničních regionů, které lze v mapové aplikaci zobrazit. Typologie z hlediska intenzity přesídlení a struktury dosídlení je založena na původu obyvatel (stejná obec, obec ve vnitrozemí, zahraniční obyvatelstvo) a podílu obyvatelstva, které nebylo v rámci procesu dosídlení nahrazeno. Celkově tato typologie obsahuje pět typů okresů:
Druhá typologie z hlediska intenzity a vzdálenosti dosídlení kategorizuje pohraniční regiony podle průměrné vzdálenosti původu obyvatel a podílu nenahrazených obyvatel v dané oblasti. Kombinací těchto ukazatelů vzniklo devět typů okresů. „Okresy s nízkou intenzitou populační výměny a převahou dosídlenců z blízkého okolí vykazují vyšší míru kontinuity osídlení, zatímco regiony s rozsáhlou výměnou obyvatelstva a příchodem lidí ze vzdálenějších oblastí představují území, kde byla historická kontinuita narušena nejvýrazněji,“ vysvětlila Netrdová.
Typologie z hlediska intenzity a vzdálenosti dosídlení || zdroj obrázku
Druhá mapová aplikace s názvem Původ dosídlenců v dosídleném pohraničí, která vznikla ve spolupráci vědců s organizací Post Bellum, vizualizuje, z jakého okresu ve vnitrozemí pochází noví obyvatelé pohraničí. Migrační proudy jsou kartograficky zobrazeny jednak pomocí šipek ze zdrojových do cílových míst migrace a jednak pomocí metody teček, kdy jedna tečka představuje deset dosídlenců.
Analýza ukázala, že poválečné dosídlení pohraničí nebylo zdaleka jednotným procesem. Výrazné regionální rozdíly se projevily jak v rozsahu populační výměny, tak ve struktuře nově příchozího obyvatelstva. „Největší kontinuita osídlení se zachovala v některých částech Slezska, zejména na Hlučínsku. Naopak nejvýraznější populační ztráty a nejhlubší narušení kontinuity osídlení byly typické především pro pohraniční okresy západních a jižních Čech a severní části Olomouckého kraje,“ řekl Korčák. Výsledky tak podle něj potvrzují, že české pohraničí je z pohledu dosídlení třeba chápat spíše jako mozaiku různorodých regionů než jako jednolité území.
Odkazy na interaktivní mapové aplikace a metodiku výzkumu:
Struktura obyvatelstva v dosídleném pohraničí | interaktivní mapa
Původ dosídlenců v dosídleném pohraničí | interaktivní mapa
Regionální analýza procesu dosídlení pohraničí | data a metodika výzkumu
+420 221 951 388 pavlina.netrdova@natur.cuni.cz Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK
matej.korcak@natur.cuni.cz Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK