Na prevenci závislostí jde málo peněz, vyhodnocování prakticky chybí

„Mohlo by se zdát, že jakákoliv prevence je vždy přínosná, ale není tomu tak, především s ohledem na vynaložené prostředky. Navíc platí, že prosazování práva (neboli represe) tvoří ve srovnání s prevencí naprosto dominantní část výdajů,“ uvedl Kšiňan, který je součástí výzkumné skupiny zaměřené na socioekonomické nerovnosti ve zdraví.

„Zejména v oblasti nelegálních drog existuje riziko, že převáží represivní opatření nad opatřeními v oblasti prevence, snižování rizik a léčby. Prosazování práva bývá v protidrogových politikách automaticky považováno za účinné, intervence z oblasti snižování poptávky obvykle musí svou účinnost prokazovat,“ uvedl Kšiňan.

Další problematickou oblastí je závislost na alkoholu. Náklady státu jen v této oblasti odborníci vyčíslili na 56 miliard korun ročně. V této částce jsou zahrnuty nemoci, předčasná úmrtí, léčba závislosti, kriminální činnost, úrazy, nehody, ztracená produktivita v práci, domácí násilí a agresivní chování. „Mezi funkční preventivní opatření pro snižování konzumace alkoholu v populaci patří vyšší zdanění alkoholu, omezení prodejní doby, licencování, či zákaz nebo omezení reklamy. Z výzkumů vyplývá, že pouhá jednoprocentní redukce mezi alkoholově závislými přinese úsporu cca 149 milionů korun ročně,“ uvedl Kšiňan.

Kšiňan nyní v rámci SYRI zkoumá širší souvislosti pití alkoholu. „Zabýváme se otázkou dopadu širšího prostředí. Tedy nejenom rodiny, ale třeba čtvrti nebo místa, kde lidé žijí a jaký to má na spotřebu vliv. Nabízí se třeba množství barů, restaurací a podobných naléváren. Cílem je zjistit, jaký má vliv hustota míst, kde se dá sehnat alkohol, na míru pití,“ uvedl Kšiňan s tím, že jeho výzkumná témata vycházejí ze sociální epidemiologie.

 „To znamená, že nás nezajímá jenom alkohol u dospívajících, věnovat se budeme šířeji faktorům, které souvisí se zdravím a specificky sociálním a ekonomickým faktorům,“ dodal vědec. Prevence by měla podle něj cílit více i na rodiče, protože z předchozího výzkumu Kšiňana a kolegů vyplývá, že české děti, kterým rodiče nabízeli v 11 letech alkohol, měly v 15 letech vyšší riziko pití.