V České republice se zvyšuje počet domácností sólo rodičů, které žijí pod hranicí chudoby. Nárůst má na svědomí covidová krize a následná vysoká inflace. Zatímco v roce 2021 bylo pod hladinou příjmové chudoby 32,4 % domácností sólo rodičů, loni už jich bylo 36,3 %. V naprosté většině jde o samoživitelky, které řeší složitá dilemata. Na jedné straně musí své děti ekonomicky zajistit, na straně druhé se snaží být dobrými a zodpovědnými matkami. Za covidu jim nejvíce pomáhaly nevládní organizace suplující roli sociálního státu, který často selhával. Vyplývá to z výzkumu Radky Dudové z Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd. Výzkum zároveň zdůrazňuje naivitu představy, že jsou lidé (nejen za krizí) nezávislé a soběstačné bytosti, a ukazuje, že skutečné lidství tkví ve vzájemné provázanosti a péči o druhé.
Ačkoliv žijeme jako celek v blahobytu, stále jsou mezi námi lidé, kteří nemají dost jídla. Příkladem jsou právě osamělé matky a jejich děti, které tvoří asi čtvrtinu všech domácností. V roce 2021 se 32,4 % domácností sólo rodičů nacházelo pod hladinou příjmové chudoby, což je vysoko nad průměrem celé populace (8,6 %) i obecně nad rodinami s dětmi (9,2 %). Loni žilo pod hranicí chudoby 36,3 % rodin s jedním rodičem oproti 9,5 % celkové populace a 12 % celkových rodin s dětmi. Vědkyně SYRI v průběhu pandemie covidu-19 sledovala soubor 32 sólo matek s malými dětmi a vedla s nimi opakované hloubkové rozhovory. Zjišťovala, jak se jim žije a jak zvládají potíže spojené s uzavírkami škol a protipandemickými opatřeními. Jedno z témat, které se v rozhovorech opakovaně objevovalo, byl překvapivě nedostatek jídla.
„Příčinou byla zpravidla špatná ekonomická situace matek. Mnohé neměly stabilní pracovní příjem, protože se jim nedařilo najít práci po rodičovské dovolené, další o práci přišly v důsledku pandemie. Jejich pracovní místo bylo zrušeno nebo musely zůstat doma a pečovat o děti. K tomu se přidávalo uzavření školních jídelen, které jindy dětem poskytují alespoň jedno relativně levné a kvalitní jídlo denně,“ uvedla Dudová.
Ženy se o tom, že nemají dost jídla pro sebe ani pro děti, styděly veřejně mluvit, aby nebyly pokládané ze „špatné matky“. Namísto toho, aby si řekly o pomoc, hledaly samy cesty, jak alespoň svým dětem jídlo zajistit. Prodávaly oblečení a vybavení domácnosti, hledaly nárazové brigády. Jejich denním chlebem bylo rozhodování o tom, které pohledávky je skutečně nutné zaplatit a které mohou chvíli počkat. Příkladem, jak si pomoci, bylo mj. darování plazmy. „Co ještě dělám... chodím dávat plazmu za honorář. To bych dřív taky neudělala, protože vím, že mně to ochudí tělo... Ale musela jsem, protože těch 700 Kč za odběr jsou třeba ty naše energie. Takže jsem přistoupila i na to, že jednou za 14 dní chodím dávat plazmu,“ uvedla jedna z respondentek Barbora.
Ženy v první řadě šetřily na svém jídle, i když si uvědomovaly, že to může mít negativní dopady na jejich zdraví. Ve svých vyprávěních reflektovaly tlak na to, že by správně měly být schopné se samy o své rodiny postarat, a to bez ohledu na výjimečnou situaci. Tento tlak zakoušely při žádání o sociální dávky ze strany státních úředníků, ze strany škol i obecně z médií a do značné míry požadavky na soběstačnost a nezávislost přijaly za své, ačkoliv je nemohly naplnit. Zároveň jejich výpovědi odrážely působení norem „správného mateřství“, podle kterých by děti měly mít nejen dostatek jídla, ale jídlo by mělo být kvalitní, pestré a čerstvé. „Ve výsledku nemohly uspět, což jen vedlo k pocitům viny a studu. Zároveň ale vyzdvihovaly své obětování ve prospěch dětí a srovnávaly se s těmi, kdo na tom jsou ještě hůře, a díky tomu si udržovaly pozitivní sebehodnotu,“ uvedla Dudová.
Podle vědkyně cesta ze začarovaného kruhu spočívala v tom, že ženy nalezly odvahu říct si o pomoc u různých neziskových a charitativních organizací, které poskytovaly finanční výpomoc nebo potraviny. „Tyto organizace představovaly prostor přijetí a sounáležitosti bez složitého prokazování nároku na pomoc a morálních odsudků. Zkušenosti dotazovaných žen ukazují, že podpora těchto organizací byla klíčová pro zvládnutí pandemie i následného období inflace. Bez nich by řada sólo matek a jejich dětí doslova trpěla hladem. Nevládní organizace tak suplovaly roli sociálního státu, který ve vztahu k rodinám sólo matek v době pandemie selhával,“ dodala vědkyně.
Odkaz na článek: https://ubp.uni-bamberg.de/jfr/index.php/jfr/article/view/1093
doc. Mgr. Radka Dudová Ph.D.
Zařazení: seniorní výzkumnice
+420 210 310 352 +420 776 389 808 Radka.Dudova@soc.cas.cz Sociologický ústav AV ČR