Koubová: Pandemie ukázala sílu občanské společnosti

„Osvědčily se týmy a lidé, kteří museli řešit nenadálé situace zblízka, například starostové, krizoví interventi, psychologové, a to nikoli díky dobrému politickému vedení, ale díky vlastní praktické soudnosti a pocitu odpovědnosti za sociální a profesní roli, kterou daní aktéři mají,“ uvedla Koubová s tím, že naopak nejméně se osvědčil proces nekoordinovaného zavádění a odvolávání opatření, který s časem stále více vzbuzoval podezření, že má politický kontext. Právě důvěra v lídry, naděje, odhodlanost a komunitní vazby vytvářejí vůči krizím robustnější a akceschopnější postoj než abstraktní strach a výčet hrozeb, kterým se musíme bránit. 

Pandemie podle Koubové vedla k narušení určitého „společenského přediva“. Občané funkční společnosti potřebují na jedné straně pocit, že k sobě patří, mají se na co spolehnout a zároveň pocit, že mají každý svou nezávislost. „Opakem je pocit, že k sobě lidé nepatří nijak, nemají se na co spolehnout a že hlavním motorem jejich vztahů je vzájemně se ovládat,“ uvedla Koubová.

Pandemie podle ní hůře dopadla na zranitelné a znevýhodněné skupiny a zesílila ekonomické nerovnosti ve společnosti. „Reakcí na ohrožení nebyla systémová solidarita, ale právě určité přerušení těchto vazeb,“ rozvedla Koubová.

Pandemie podle ní zároveň ukázala, že svět je schopen rychle reagovat a provádět zásadní globální úpravy v oblastech, kde to nebylo dříve myslitelné, jako je obchodování, výroba, cestování a životní styl. Což je významné například v otázce klimatické krize. „Nyní vidíme, že změny možné jsou, ale vůbec jsme se v tomto směru nepoučili. To stejné platí i o kultuře komunikace. V České republice máme vysoce kvalitní systém krizové intervence, který je schopný reagovat na nenadálé události operativně. Potřebujeme ale také kulturu politické komunikace, “ dodala Koubová.