Tiskové zprávy
Jak budovat společnost, která je zdravá, vzdělaná a bohatá? A užívají si těchto benefitů lidé v centrech a periferiích stejně? Těmito otázkami se zabývala dnešní výroční konference Národního institutu SYRI, který sdružuje vědce Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy a Akademie věd. Konference nabídla to nejzásadnější z probíhajících výzkumů vědkyň a vědců zapojených do institutu formou osmi příspěvků, jedenácti posterů a panelové diskuze.
Podle vědecké ředitelky SYRI Kláry Šeďové je institut „mycéliem české vědy“. „Za posledních pár let se zřetelně ukázala důležitost setkávání se napříč obory a institucemi. Díky tomu dokážeme tvořit užitečný výzkum a dělat různorodé aktivity, které jsou pro českou společnost důležité,“ řekla Šeďová při zahájení konference. Tu označila za symbolický začátek nového života Národního institutu SYRI, který v létě získal navazující financování do konce roku 2030.
Jedním z hlavních témat konference byl výzkum pro odolnou společnost. Podle Petra Hlaďa z vedení SYRI je pro toto téma zásadní právě spolupráce. „Za jeden ze zdrojů odolnosti považuji to, že společně můžeme hledat nová témata a vzájemně se inspirovat poznatky z oborů, které nejsou naše mateřské,“ uvedl. Téma kooperace zmínila i náměstkyně primátora města Brna Marie Jílková.
„Budeme rádi, když se nám, městu Brnu, podaří s Národním institutem SYRI více spolupracovat. V dnešní době ještě více než kdy jindy potřebujeme k vytváření kvalitních politik nezávislý pohled vědeckých organizací,“ uvedla Jílková.
Součástí zahájení konference byla i panelová debata výzkumnic a výzkumníků, kteří se věnují různým aspektům vzniku a mechanismům udržování periferií. Podle Štěpána Mikuly je pro periferní regiony často složité zlepšit svůj ekonomický status. „Řečí ekonomů jsou periferie ve stabilní rovnováze. Pokud periferie chce přestat být periferní, existují mechanismy, které ji do té perifernosti zatáhnou zpátky. Jsou to právě tyto mechanismy, které zkoumáme,“ vysvětlil ekonom z Masarykovy univerzity.
Hynek Pikhart zdůraznil, že periferie nemusí být nutně prostorové a také nepředstavují jeden bod v čase. „Perifernost často prostupuje věkem a generacemi. Děti, které se narodí do znevýhodněného prostředí, mají větší obtíže dostat se na kvalitní školy a později získat dobré zaměstnání nebo našetřit dostatek peněz na stáří,“ uvedl vědec z výzkumného ústavu RECETOX, který se zabývá periferiemi v kontextu zdraví.
Diskutující se však shodli, že byť jsou periferie obvykle chápány negativně, dokážou i inspirovat. „Na periferie se často díváme s despektem nebo se soucitem. Ale ten prostor, který jsme si definovali jako periferní, jeho obyvatelé jako periferní nevnímají. Z rozhovorů s nimi často naopak vyplývá, že okrajové regiony mohou být prostorem pro kreativitu, inovaci a opravdovost,“ upozornila Lucie Jarkovská z Masarykovy univerzity, která zkoumá periferie ve vzdělávání.
V podobném duchu se vyjádřil i Josef Bernard ze Sociologického ústavu Akademie věd. „Musíme nabourat představu, že žít v periferiích znamená žít nedůstojně a něco postrádat. To, co je z pohledu velkých měst periferie – něco ne zcela úplného – může ve skutečnosti být místem pro spokojený život pro mnoho lidí,“ zdůraznil.
Foto: Nikola Bartková