Tiskové zprávy
Výuka ve třídách s vyšším podílem žáků se sociálním znevýhodněním přináší učitelům řadu výzev, které se promítají do způsobů, jakými se třídou během výuky pracují. Klíčové je u této skupiny žáků podporovat jejich zapojení do výuky a angažovanost. Fungují zejména strategie, které cílí na podporu toho, aby pro žáky výuka byla zajímavá, cítili se v ní bezpečně a docházelo k diferenciaci obsahu vzhledem ke schopnostem jednotlivých žáků. Vyplývá to z výzkumu vědců Národního institutu SYRI.
Role kantorů je v mnoha směrech klíčová. „Na jedné straně svým přístupem mohou vytvářet pro žáky bezpečné a zábavné prostředí, na straně druhé ale naopak mohou přispívat k prohlubování rozdílů ve vzdělávacích výsledcích,“ uvedl Martin Majcík ze SYRI. Jednou z možností, jak tento problém zkoumat, je zaměřit se na dopad strategií využívaných učiteli na angažovanost žáků. Vědci proto dělali opakované rozhovory s učiteli, vedením škol, rodiči, žáky a pracovníky poradenských pracovišť na celkem pěti školách s vysokým počtem sociálně znevýhodněných žáků.
Z výsledků vyplývá, že učitelé používají strategie, které podporují angažovanost sociálně znevýhodněných žáků. „Výuka je koncipována tak, aby byla pro žáky zajímavá a vyvolávala jejich zájem, podporovala rozvoj vztahů založených na důvěře a reagovala na individuální vzdělávací potřeby žáků,“ uvedla Jana Obrovská ze SYRI. Kantoři svou podporu primárně směřují na povzbuzení aktivity v hodinách formou her a zapojením technologií, zatímco podpora samotného učení je spíše sekundární. „Tato skutečnost souvisí často s nízkým očekáváním učitelů a nastavením výukových cílů orientovaných zejména na zvládání základních znalostí uplatnitelných v praktickém životě,“ sdělil Majcík.
V reakci na rodinné prostředí se učitelé také snaží podporovat budování pozitivních vztahů založených na důvěře. Vzájemná důvěra jim umožňuje lépe posoudit domácí podmínky žáka a také identifikovat případné rodinné či osobní problémy, které se promítají do jeho chování ve výuce. „Takto získané informace umožňují učitelům uvažovat o rodinném prostředí žáků ve vztahu k jejich chování ve třídě. Vztahy založené na důvěře ve třídě mohou také sloužit jako kompenzace za absenci podporujícího rodinného prostředí,“ uvedl Majcík.
S ohledem na sociální znevýhodnění je ovšem klíčové zaměřit se také na podporu v učení. Té učitelé dosahují zejména uzpůsobením výuky – při vysvětlování učiva využívají názornost a časté střídání výukových aktivit. „Vzhledem k rozmanitým skupinám žáků se potom jako klíčová jeví možnost diferenciovat výuku například za pomoci tandemového učitele či asistenta,“ dodala Obrovská. Každá skupina žáků potom může pracovat na adekvátně náročném výukovém obsahu, takže někteří žáci se mohou věnovat zameškanému učivu, zatímco jiní se zase zaměřují na učivo ke zvládnutí přijímaček na střední školy.
Odkaz na studii: https://1url.cz/VJaEd