Tiskové zprávy
Dvě pětiny nejchudších Čechů se proti covidu neočkovaly, ukázala studie
13.10.2026Míra proočkovanosti proti COVID-19 v Česku úzce souvisela se sociální a ekonomickou situací obyvatel. Studie vědců Národního institutu SYRI a expertů ÚZIS Ministerstva zdravotnictví prozradila, že celkově nebyla očkována více než pětina Čechů, přičemž mezi nejchudšími obyvateli to byly více než dvě pětiny. Vyšší míra neočkovanosti se objevila také u osob bez zaměstnání a u lidí mladších padesáti let. Naopak vyšší nemocnost a registrace u praktického lékaře byly spojeny s nižším rizikem neočkovanosti.
Výzkumníci pracovali s údaji o téměř 6,4 milionu obyvatel ve věku 26 let a více, tedy takřka s celou relevantní dospělou populací Česka. Studie je tak nejrozsáhlejší svého druhu ve střední a východní Evropě.
„Výzkum vycházel ze zcela nově propojených údajů několika celostátních administrativních registrů, které umožnily sledovat očkování v souvislosti se zdravotním stavem, využíváním zdravotní péče a socioekonomickou situací. Díky tomu jsme nemuseli pracovat s tím, co lidé sami uvedou v dotazníku, ale s objektivně zaznamenanými údaji o očkování a jeho souvislostech,“ uvedla hlavní autorka studie Dagmar Dzúrová z Národního institutu SYRI a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Analýza dat ukázala, že na konci roku 2023 nebylo očkováno 22,4 procenta studované populace. U lidí v nejnižší příjmové skupině, kteří zároveň pobírali sociální dávky, se však tento podíl vyšplhal na 42,1 procenta. To znamenalo téměř čtyřnásobně vyšší riziko neočkovanosti oproti nejbohatší skupině Čechů. Podobný vzorec vědci odhalili i u nezaměstnaných. Neočkovaných jich bylo 38,7 procenta, což je 1,5krát vyšší riziko oproti lidem se zaměstnáním.
„Je velmi důležité interpretovat tyto výsledky opatrně. Neznamená to, že nízký příjem způsobuje odmítání očkování. U socioekonomicky znevýhodněných osob může hrát roli horší dostupnost zdravotní péče, menší důvěra v instituce, nižší zdravotní gramotnost, jiné životní priority, administrativní bariéry nebo zkušenost se sociálním vyloučením,“ vysvětlil další z autorů studie Josef Bernard ze SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Podíl neočkovaných v jednotlivých regionech České republiky (v procentech) | zdroj obrázku
Z výzkumu dále vyplývá, že se mladí lidé očkovali méně. Zatímco neočkovaných obyvatel ve věku 70 a více let bylo jen 12 procent, ve věkové skupině 26 až 29 let se tento poměr vyšplhal na 35,9 procenta. Proočkovanost se lišila také napříč regiony – nejvyšší byla v okolí Prahy, nejnižší naopak v regionech severní a střední Moravy a Slezska.
Data také ukázala, že lidé s jednou nebo více diagnózami se proti COVID-19 očkovali častěji než lidé bez evidovaných diagnóz. Naopak nižší podíl očkovaných byl mezi těmi, kteří nebyli registrováni u praktického lékaře. „Praktický lékař má něco, co žádná celostátní kampaň nemůže úplně nahradit – dlouhodobý vztah s konkrétním člověkem. Zná jeho zdravotní stav, může vysvětlit individuální přínosy a rizika očkování a reagovat na jeho konkrétní obavy,“ řekla Dzúrová.
Česko na chvostu v očkování
Podle Dzúrové patřilo Česko k evropským zemím s nejnižší mírou proočkovanosti proti COVID-19, zejména pokud jde o podání posilujících dávek. Zatímco v rámci EU bylo základním očkováním chráněno 90 procent obyvatel nad šedesát let, ve střední a východní Evropě byl následný zájem o posilující dávky výrazně nižší.
Dodala však, že Česko má dlouhodobý problém i s nízkou proočkovaností dospělé populace proti chřipce. Podle dat Světové zdravotnické organizace byla v sezóně 2022/2023 očkována jen asi čtvrtina lidí starších 65 let a celkově pouze kolem 6 procent populace. Pro srovnání, průměrná proočkovanost osob nad 65 let v rámci EU dosahovala před pandemií 44 procent a v sezóně 2021/2022 již 48 procent. „COVID-19 nám možná odhalil problém, který je v českém zdravotnictví širší: máme relativně dobře zavedené dětské očkovací programy, ale u preventivního očkování dospělých je situace podstatně slabší,“ přiblížila demografka.
Dzúrová také upozornila, že samotná informační kampaň k vyšší proočkovanosti nestačí. U nízkopříjmových a strukturálně znevýhodněných skupin obyvatel je podle ní stejně důležité odstranit praktické a organizační bariéry, které lidem v očkování brání. „Nízká proočkovanost nemusí být pouze projevem nízké důvěry nebo odmítání, ale také důsledkem bariér v přístupu k prevenci,“ uzavřela.
Studie vycházela z dat Informačního systému infekčních nemocí, Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb a Ministerstva práce a sociálních věcí. Celkově se podařilo propojit a do vzorku zahrnout souhrnná zdravotní a socioekonomická data o 6 398 768 osobách starších 26 let, které byly k 31. 12. 2023 naživu. Za kompletní očkování bylo považováno obdržení jednodávkové vakcíny Johnson & Johnson nebo dvoudávkového schématu AstraZeneca či dalších mRNA vakcín.
Autory studie jsou Dagmar Dzúrová (UK), Klára Benešová (ÚZIS, MUNI), Josef Bernard (Sociologický ústav AV ČR), Klára Hulíková Tesárková (UK), Jiří Jarkovský (ÚZIS, MUNI), Lukáš Kahoun (ÚZIS, UK), Gabriela Kšiňanová (MU), Jan Mužík (ÚZIS, MUNI), Pavlína Netrdová (UK), Daniel Szabo (MU) a Martin Bobák (MU).
prof. RNDr. Dagmar Dzúrová, CSc.
dzurova@natur.cuni.cz Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK