Tiskové zprávy
Opatření spojená se snahou omezit šíření nákazy covidem-19 v době pandemie zásadním způsobem dopadala na pracovní náplň a chod domovů pro seniory. Tento dopad měl ale výrazně rozdílnou podobu v závislosti na pracovních pozicích jednotlivých zaměstnanců. Na jedné straně zde byly pečovatelky s úplně novými a intenzivními pracovními nároky, na druhé straně administrativa, která z části přecházela na home office. Zkušenost z období pandemie způsobila mimo jiné zviditelnění nezastupitelnosti práce zdravotníků a profesionálních pečujících, a dokonce vůbec poprvé i veřejné projevy vděčnosti za jejich práci. Zásadnější impulz ke změnám v ohodnocení a organizaci péče ale nakonec nepřinesla, uvádí v nové studii socioložka Národního institutu SYRI Jaroslava Hasmanová Marhánková.
Cílem studie bylo rozšířit porozumění dopadům pandemie covidu-19 a s ní souvisejícím opatřením na fungování institucí dlouhodobé péče o seniory a na zaměstnance, kteří v nich pracují. „Obor byl vystaven zcela bezprecedentní situaci,“ uvedla Hasmanová Marhánková a situaci ilustrovala čísly; v roce 2020 dosáhla doba, během níž byly v České republice domovy v důsledku epidemické situace z nařízení vlády uzavřeny, rekordních 136 dnů. „To je i v mezinárodním porovnání jedna z nejdelších uzavírek. Práce v domovech přinášela řadu stresových situací, podle dostupných statistik zdejší klienti představovali 11,2 % všech zemřelých v souvislosti s covidem-19,“ sdělila vědkyně.
Dotazované zaměstnankyně domova pro seniory shodně zdůrazňovaly zájem poskytovat co nejlepší možnou péči. Vnímání toho, jak tuto nejlepší možnou péči zajistit a na co je potřeba se v období pandemie soustředit, se ale často výrazně lišilo napříč různými pozicemi v domovech. „Vzpomínky zaměstnankyň domova pro seniory na prožívání období pandemie od března 2020 do počátku roku 2022 zviditelňují existenci různých sociálních světů. Ačkoliv jejich obyvatelé byli spojeni stejným pracovištěm a zájmem, kladla na ně nová situace odlišné nároky,“ uvedla socioložka.
Období, jehož heslem se stal důraz na sociální distanci, bylo zároveň časem, kdy se životy pečovatelek prostorově i z hlediska sociální blízkosti nejvýrazněji prolnuly s životy klientů. Kontakt s nimi nebo naopak jeho absence měly zásadní dopad rovněž na pociťování rizik spojených s nákazou.
„Spojitost s místem, které je vnímáno jako vysoce rizikové z hlediska nákazy, se odrážela i ve vnímání těchto zaměstnankyň ze strany okolí i ve způsobu, jak ony nahlížejí samy sebe,“ uvedla Hasmanová Marhánková. Dotýkání se těl ostatních se namísto vyjádření pocitů intimity a sounáležitosti stalo symbolem potenciálně ohrožujícího aktu. Domov pro seniory zpětně pečovatelky vnímaly jako symbol rizika nákazy, což se prolínalo i do osobní roviny.
Odkaz na článek: https://sreview.soc.cas.cz/getrevsrc.php?identification=public&mag=csr&raid=463&type=fin&ver=5
Zařazení: seniorní výzkumnice
+420 267 224 215 jaroslava.marhankova@fsv.cuni.cz Institut sociologických studií, Fakulta sociálních věd UK