Antibiotika si doma schovává více než desetina Čechů

Od objevu penicilinu v roce 1928 brzy uplyne sto let. Od té doby pomohla antibiotika zachránit po celém světě miliony lidí. S jejich využíváním ale zároveň roste antibiotická rezistence, kterou Světová zdravotnická organizace vnímá jako jednu z desíti největších globálních hrozeb. Proto se vědecké studie také čím dál častěji využíváním antibiotik zabývají. „Jedním z cílů je i zjistit, proč lidé antibiotika doma hromadí. V ČR je využívání antibiotik vázáno na lékařský předpis. To nicméně neznamená, že by u nás nedocházelo k sebemedikaci – to znamená ke stavu, kdy lidé začnou užívat antibiotik pouze na základě vlastního uvážení bez konzultace s lékařem,“ vysvětluje Jaroslava Hasmanová Marhánková z Národního institutu SYRI.

Předchozí studie poukazují na to, že uchovávání zbytků antibiotik z minulého užívání či jejich cílené hromadění zvyšuje do budoucna pravděpodobnost samoléčby antibiotiky bez konzultace s lékařem. „Z naší studie vyplynulo, že ve 13,5 % českých domácností se nachází antibiotika, která nejsou aktuálně využívána k léčbě,“ uvedla vědkyně.

Téměř desetina všech respondentů (9,5 %) přitom uvedla, že se jedná o antibiotika, jež v domácnosti zůstala po předchozí léčbě. Přitom 3,6 % všech respondentů přítomnost antibiotik v domácnosti spojuje s cílenou přípravou na to, že by je v budoucnu využili k léčbě. Zkušenost se získáním antibiotik díky předpisu od rodinného příslušníka či známého uvedlo pouze 2,7 % respondentů.

Češi k antibiotikům přistupují podobně jako Nizozemci. Mnohem častější je uchovávání těchto léků v Itálii (přes 67,5 %) a Číně (90 %). Podle Marhánkové uchovávání antibiotik v domácnostech nelze vnímat pouze jako výraz nezodpovědného nakládání s antibiotiky. Snaha mít doma antibiotika k dispozici může odrážet například i předchozí zkušenosti s obtížnou dostupností zdravotní péče v dané oblasti či může být důsledkem dlouhých čekacích dob. „Ačkoliv samoléčba antibiotiky s sebou nese zásadní zdravotní rizika pro jednotlivce a je velmi negativní i ve vztahu k možnému rozvoji antibiotické rezistence, za rozhodnutím ponechat si v domácnosti antibiotika mohou být i zcela racionální důvody, odrážející například předchozí negativní zkušenosti se zdravotnickým systémem,“ uvedla vědkyně.

Odborníci se užíváním a předepisováním antibiotik v rámci českého systému zdravotnictví budou zabývat dlouhodobě. Cílem je identifikovat, jak různé sociální kontexty, historické a kulturní podmínky a způsob organizace zdravotní péče formují vnímání antibiotik a praxi jejich předepisování.

Blíže: Antibiotika a společnost