Představujeme
Zabývá se moderními trendy v komunikaci, zejména influencery. Podle Marie Heřmanové se stávají novým typem autority, která výrazně ovlivňuje například novináře, kteří často přejímají komunikační praktiky influencerů. Vědkyně, jejímž domovským pracovištěm je Sociologický ústav Akademie věd ČR, je v rámci Národního institutu SYRI jako jedna z mála zapojená hned do dvou pracovních skupin. Tou první je Komunikace, riziko a nejistota, druhou pak Trh práce.
„V rámci první skupiny se zaměřuji na to, jakou roli hrají v komunikačním prostoru během krize sociální sítě a konkrétně influenceři. Ve výzkumu se mi nakonec ukazuje jako nejzajímavější otázka, jak se v online prostoru vytváří autorita? Co určuje to, že někdo získá velký počet sledovatelů a skrze ně autoritu, se kterou může vstupovat do politické diskuze? Influenceři jsou nový typ autority, ale tyhle procesy významně ovlivňují i to, jak pracují novináři. Zajímavé je třeba pozorovat, jak mnoho novinářů přejímá komunikační praktiky influencerů a jak to mění jejich práci,“ uvedla Heřmanová, která je také členkou výzkumné skupiny zaměřené na trh práce. Tam studuje to, jak sociální média a další digitální platformy a jejich algoritmy ovlivňují pracovní podmínky lidí, kteří na nich závisí – mimo jiné tedy zase třeba influencerů nebo novinářů.
Heřmanovou na práci vědce nejvíce baví učit se nové věci, snažit se jim přijít na kloub, popsat jejich nuance a různé odstíny, uplatňovat představivost poučenou daty a vidět společenské procesy jako příběhy, které říkají pokaždé něco trochu jiného a nového. „Konkrétně na mojí disciplíně sociální antropologie mě nejvíc baví její dva extrémní póly – možnost trávit čas s lidmi, poslouchat jejich příběhy, ponořit se do jejich životů na jedné straně a na druhé straně možnost být potom sama, jenom obklopená poznámkami, nahrávkami. Úplně se odříznout od všeho a prostě přemýšlet, číst a psát. Střídání těchto dvou fází - terénního výzkumu s analýzou a psaním - mi osobnostně vyhovuje a moc mě baví,“ uvedla.
Díky SYRI dostala Heřmanová příležitost spolupracovat na výzkumu s kolegy, se kterými by se jinak nepotkala. „Možnost pracovat s lidmi, kteří se zajímají o stejné věci, ale mají třeba úplně jiná východiska, jiné metody a zázemí jiné disciplíny, mi připadá obrovsky cenná. Osobně si myslím, že hledat odpovědi na tak komplexní problémy jako zvyšování odolnosti celé společnosti vůči krizím typu pandemie vlastně ani jinak nejde,“ říká Heřmanová, která sama také komentuje věci ve veřejném prostoru.
Sociální věda podle ní nemá smysl, když se společenskými procesy, které popisuje, nevede žádný dialog. Vstup do veřejného prostoru s sebou nese i pozornost lidí, kteří vaší práci ne vždy nutně musí dobře rozumět. Ustát to vše se ctí není podle mě vůbec jednoduché, protože být dobrou a zároveň vědkyní veřejně srozumitelnou může někdy jít i proti sobě,“ dodala Heřmanová.