Vědkyně SYRI zorganizovaly největší evropskou konferenci o komunikaci

Mezi 8. a 11. zářím 2026 se v Brně konala 11. Evropská komunikační konference (ECC) – nejrozsáhlejší akce tohoto zaměření v Evropě. Zúčastnilo se jí přes 1 500 mediálních výzkumníků z téměř šedesáti států světa. Z Česka se zúčastnilo 74 vědců a vědkyň, což z něj udělalo osmou nejvíce zastoupenou zemi na konferenci. Akci pořádala Evropská asociace komunikačního výzkumu a vzdělávání (ECREA) ve spolupráci s Katedrou mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity. Velkou část organizačního týmu konference tvořily členky a členové SYRI, přičemž mnoho z nich také prezentovalo své výzkumy.

V předkonferenčním programu přednesla Martina Edr Novotná příspěvek o tom, jak političky a politici využívají genderově stereotypní témata ve svých volebních kampaních na Facebooku. Političky bývají tradičně vnímány jako kompetentnější v „ženských“ tématech (zdravotnictví, rodina), zatímco politici v „mužských“ tématech (ekonomika, obrana). Výzkum zahrnoval rozsáhlou analýzu více než desíti tisíc příspěvků na Facebooku od 108 lídrů a top kandidátů z celostátních volebních kampaní (2021-2025) v desíti evropských a osmi neevropských státech.

Potvrdilo se, že kandidátky na politickou funkci zmiňovaly „ženská“ témata častěji než kandidáti, přičemž tento vzorec se mírnil nebo posiloval na základě politického kontextu a stranické ideologie kandidujících. Dále se ukázalo, že vyšší míra genderové rovnosti v daném státě automaticky neznamená, že si političky a politici nebudou přivlastňovat tradičně „ženská/mužská“ témata. Na výzkumu spolupracoval široký mezinárodní tým vědkyň a vědců, z Národního institutu SYRI to byla ještě Alena Pospíšil Macková.

Keynote přednáška Lenky Waschkové Císařové se zaměřila na vztah mezi centry a periferiemi v novinářské praxi i v žurnalistickém výzkumu. Autorka zdůraznila, že okrajová žurnalistická témata, periferní lokality a dlouhodobě opomíjení aktéři nejsou pouhými doplňky k centrům, ale klíčovými prvky udržujícími celý mediální systém v chodu. Přijetí perspektivy periferie umožňuje odhalit slepá místa oboru a porozumět mocenským asymetriím.

Pro žurnalistická a mediální studia představuje tento přístup výzvu k trvalé proměně výzkumných praktik. Mediální vědci by neměli vnímat periferní témata, lokality a aktéry pouze jako krátkodobý výzkumný trend, ale jako stálý analytický zdroj pro posílení plurality a komplexity oboru. Periferním aktérům přináší působení mimo hlavní proud větší míru profesní svobody a prostoru pro kreativitu, vyžaduje však aktivní budování vnitřní odolnosti a systémové udržitelnosti. Jejich zkušenosti tak mohou sloužit jako inspirativní příklad pro centra.

Lenka Waschková Císařová prezentovala o vztahu mezi centry a periferiemi v novinářské praxi i v žurnalistickém výzkumu.

Dana Bučková, Martina Paulenová a Alena Kluknavská ve svém posteru představily předběžné výsledky výzkumu zaměřeného na to, jak mladí lidé žijící v periferních regionech vnímají svou politickou viditelnost skrze sociální média. Tito lidé čelí dvojí zranitelnosti, vyplývající z jejich věku a prostorového vyloučení. Pocity, že jsou opomíjeni či zapomenuti, u nich mohou vést k politické pasivitě, radikalizaci či podpoře populismu. Analýza 27 rozhovorů ukázala, že sociální média pocitově přibližovala mladé lidi na periferiích blíže k centru, protože jim algoritmy ukazovaly podobný obsah jako obyvatelům velkých měst. V důsledku se tito mladí cítili politicky viditelněji a vnímali pocit sounáležitosti. Specifický lokální obsah nalézali nejčastěji na Facebookových skupinách, kde získávali informace a symbolické propojení s daným místem.

Příspěvek Martiny Paulenové sledoval, jakým způsobem vede humor u politických memes k aktivnímu zapojení na sociálních médiích a jak tento proces ovlivňují politické postoje a znalosti uživatelů. Data z reprezentativního dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo přes dva tisíce respondentů, naznačují, že humor jako součást memes zvyšuje aktivní zapojení na online sociálních sítích, přičemž humorné memes propojují uživatele s politikou i s dalšími občany aktivními online. Míru zapojení zvyšují i memes s emocí hněvu, ale v menší míře. Dále se ukázalo, že uživatelé méně pročítají komentáře a méně sdílí memes, pokud jsou jejich součástí konkrétní politici (v porovnání s memes o bytové politice). To se dá vysvětlit tím, že memes zaměřené na konkrétní politická témata zvyšují v uživatelích zájem a touhu diskutovat. Naopak memes s politiky v uživatelích aktivují stranické a politické preference, což může vést ke snaze vyhýbat se konfliktům. Na výzkumu se podílela také Alena Kluknavská a Joanna Doona.

Lucie Čejková se ve svém příspěvku představila systematický přehled literatury zaměřený na to, jak konzumace zpráv na sociálních médiích souvisí s vírou v konspirační teorie a s konspiračním myšlením. Průběžná analýza 47 recenzovaných empirických studií z let 2004 až 2025 ukázala, že vztah mezi zpravodajstvím na sociálních médiích a konspiračními teoriemi se významně liší mezi platformami a vymyká se jednoduché interpretaci. Dále se ukázalo, že definice pojmů „konspirační teorie“ a „konspirační myšlení“ jsou napříč studiemi nekonzistentní, a že analyzovaná literatura se silně zaměřuje na pandemii COVID-19 a na západní kontexty, což může ovlivňovat přesnost dosavadního poznání. Na studii se dále podíleli Jakub Macek a Alena Pospíšil Macková.

David Šmahel představil model iMEW, který komprehenzivně vysvětluje vztah well-beingu mladých lidí a užívání digitálních technologií.

Příspěvek Lukáše Slavíka se zaměřil na stabilitu důvěry v Českou televizi během souběhu pandemie COVID-19 a důsledků války na Ukrajině (tzv. polykrize). Výzkum staví na třech vlnách reprezentativního dotazníkového šetření: před pandemií (2019), během pandemie (2020) a během začátku války na Ukrajině (2022). Z analýzy dat vyplývá, že obecná důvěra v média, důvěra v novináře a vnímané dodržování profesních standardů nejsilněji posilovaly důvěru v Českou televizi. Frekvence konzumace zpravodajství a socio-ekonomické faktory měly jen minimální vliv. Negativně důvěru ovlivňovala antipatie k Evropské unii.

Autoři výzkumu tvrdí, že důvěra v Českou televizi nepředstavovala pouze krátkodobou odchylku v období polykrize, ale byla ukotvena v dlouhodobé pozitivní zkušenosti diváků. Díky nekomerční správě a množství nezpravodajských či zábavních žánrů reagujících na tehdejší krize sloužila Česká televize jako symbol kvality a profesionality. Autoři ji označili za centrální uzel českého mediálního systému. Na výzkumu se podíleli také Lucie Čejková, Jakub Macek a Alena Pospíšil Macková.

David Šmahel představil model iMEW (Integrative Model of ICT Effects on Adolescents‘ Well-being), který konceptualizuje well-being mladých lidí jako multidimenzionální konstrukt zahrnující psychologické, sociální a fyzické dimenze. Model také vysvětluje, jak používání digitálních médií ovlivňuje well-being skrze faktory na individuální, sociální a celostátní úrovni. V příspěvku bylo dále diskutováno, jak tento model vylepšit, aby umožnil lepší pochopení mechanismů intervencí (jako například plošný zákaz mobilních telefonů ve školách) – a v důsledku i lepší nastavení intervencí jako takových. Na výzkumu se dále podílela Adéla Švestková.

Karolína Bieliková vedla v rámci konference dva akademické workshopy.

Příspěvek Lenky Vochocové se zaměřil na mapování sítě online útoků na tématiku genderové rovnosti či feminismu v Česku. V kontextu českého politického vývoje po parlamentních volbách v roce 2025 se mobilizace voličů na anti-genderových tématech ukázala jako účinná strategie. Autorky sesbíraly data z online sociálních platforem jako Facebook, TikTok, X, WhatsApp a Telegram a podrobily je síťové a obsahové analýze. Výsledky naznačují, že anti-genderové praktiky neprovozují jen krajně pravicoví aktéři, ale také konzervativní náboženská hnutí, lifestyloví koučové, tzv. „pickup artists“ a jiní influenceři. Tyto osoby a instituce využívají jazyk, který je srozumitelný pro široká publika a rezonuje s jejich každodenními zkušenostmi. Na výzkumu se dále podílely Julia Gottstein a Jana Rosenfeldová.

Jana Rosenfeldová ve svém příspěvku představila výsledky první fáze výzkumu o tom, jakým způsobem dospívající chlapci v České republice konzumují, interpretují a prožívají obsah tzv. manosféry. Analýza dvanácti fokusních skupin s celkem 75 středoškolskými studenty (15 až 19 let) umožnila vytvořit typologii mladých mužů v kontextu manosféry. Ta zahrnuje profil „konzervativního ochránce“, který zdůrazňuje sílu a ochranu žen; profil „toxického misogyna“ s otevřenou nenávistí vůči ženám; profil „reformátora osobního rozvoje“, který přijímá narativy vůdcovství, sebezlepšování a síly bez misogynie; a profil „vnějšího pozorovatele a kritika“, odmítajícího a kriticky nahlížejícího na obsah tvůrců manosféry. Na výzkumu se dále podílely Lenka Vochocová a Julia Gottstein.

Kromě prezentací a posterů nabídla konference také workshopy, přičemž dva z nich vedla Karolína Bieliková. První se věnoval otázkám, jak se obor výzkumu médií a komunikace proměňuje a jakým směrem by se měl vyvíjet do budoucna. Druhý se pak zaměřil na přenos vědeckých poznatků do praxe a na to, jak mohou vědci prosadit své výsledky v reálných debatách o politických agendách. Na organizaci workshopů se podílela také Lucie Čejková, druhý z nich spoluvedla Lene Heiselberg.