Společnost je tak silná, jak silní jsou ti nejslabší z nás

Život ve společnosti je podle Guasti sdílený, jako příklad uvedla používání respirátorů během pandemie. „Neznám nikoho, kdo je nosí rád, je to pro všechny z nás omezení. Většina z nás je ale nenosila pro sebe. Máme různé vnímání rizika, nošení respirátorů bylo testem, jestli vnímáme, že jsme na nějakém ostrově, nebo jsme ve společnosti druhých,“ uvedla Guasti, podle které by nám téma zranitelnosti mělo zůstat nadále na mysli.

„Ani instituce, ani právní řád ani naše komunity ani my jako jednotlivci nemůžeme existovat bez péče. Stát a jeho instituce jsou pečující jen do určité míry,“ uvedla Guasti, která stejně jako další vědci apelují na genderovou vyváženost a rozmanitost přístupu ve veřejných funkcích. „Pokud budou stát řídit bílí muži ve věku 50 let a budou všichni zdraví, jejich životní trajektorie bude reflektována v tom, jak nastavují pravidla. Budou investovat například do dálnic. Pravidla pak nebudou nastavena pro ty, kteří nebudou mít tak podporující rodinu, nebo mají postižení,“ uvedla Guasti s tím, že naše společnost bude tak silná jako budou silní ti nejslabší z nás.

Na konferenci se dnes debatovalo mimo jiné i o stavu demokracie. Podle soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřiny Šimáčkové proti demokratickému systému stojí lidé, kteří se cítí být oběťmi. Nedosáhli na vzdělání, nedostali dobrou léčbu, neví, jak kvalitně prožívat svůj život. „Každý z nás musí na systému pracovat. Náš systém dostatečně obranyschopný není, jeho součástí je, být si vědom všech jeho slabostí a pořád pracovat na jeho posilování. Obrana demokracie je každodenní práce,“ uvedla Šimáčková s tím, že po roce 1989 měla sama pocit, že je vše víceméně v pořádku a každý si může žít svůj svobodný život. „Po deseti letech jsme se začali divit jak nedostatek péče o veřejné zájmy a veřejný prostor může zasáhnout i naše plány,“ uvedla Šimáčková s tím, že někdy stačí vyměnit 5 lidí v rozhodujících pozicích a systém, který dobře fungoval, může být ohrožen. Jako příklad uvedla složení bankovní rady nebo Ústavního soudu, což je často důležitější, než kdo bude prezident.

Samotná svoboda je podle Šimáčkové živnou půdou pro její nepřítele. Jako příklad uvedla meziválečné Německo s výmarskou ústavou, která byla stejně jako ta československá vzorem. I Rusko se podle ní vyvinulo do dnešní doby proto, že tam byla v 90. letech svoboda, ale tím pádem i chaos. Obrana demokratických institucí je podle soudkyně ze Štrasburku každodenní práce, nikoli jednou dosažený cíl, o nějž se pak musíme starat. „Každý, kdo pomáhá druhým mám i spokojenější život,“ uvedla Šimáčková s tím, že osobní aktivita ve prospěch společnosti, aby byla odolná, je klíčovou věcí. Společnost má být zároveň rozmanitá. „Společnost, která rozmanitost nepřijímá, je podle mého názoru odsouzená k zániku,“ dodala.

Na snímku zleva: Kateřina Šimáčková a vedle ní Petra Guasti.